Osud bezrukého Frantíka mne fascinuje od prvého okamžiku, kdy jsem před dvaceti lety začal o jeho životním příběhu sbírat materiál pro knížku.
Životopis bezrukého chlapce, vlastním jménem Františka Filipa, je na prvé pohlédnutí dosti strohý: narodil se 20. února 1904 v Jamném nad Orlicí a zemřel 9. února 1957 v Brně ve věku 53 let. Pohřben je na brněnském ústředním hřbitově.
Při podrobnějším nahlédnutí se však před čtenářem životopisné knihy rozprostře neobyčejné a zcela ojedinělé dobrodružství tělesně těžce postiženého, přesto se svému osudu pasivně nepoddávajícího člověka – a to od prvého nadechnutí až do posledních dnů, které mu byly osudem darovány.
Jakou šanci pro život měl v roce 1904 bezruký Frantík? Nic víc, než přežívání ze soucitu, všemi odstrkovaný a posmívaný, odkázaný na žebrotu.
Měly pravdu sousedky, které nešťastné matce radily mrzáčka utopit, jak se to praktikovalo s nechtěnými koťaty?
Statečná matka se rozhodla postarat o chlapce – mrzáčka tak, jako se starala o svých šest ostatních zdravých dětí. Jejího daru se bezruký Frantík dokázal díky své vůli využít naplno.
Kromě Jamného nad Orlicí, kde se bezruký Frantík narodil, Prahy, kde se vzdělával v Jedličkově ústavu, Brna, kde podnikal, měl v oblibě také Rožnov pod Radhoštěm.
Do tehdejších klimatických lázní bezruký Frantík často zajížděl. Nebylo k uvěření, že tak podnikavý člověk by léto v lázeňském městečku Rožnově jen lenošil. Rozhodl se zřídit poblíž přírodního koupaliště u horního splavu kavárnu.
V „Kavárně u Frantíka“ bylo radost pobýt. Turisté se rádi posílili před namáhavou túrou, pak i při návratu ve Frantíkově kavárně. Bylo to příhodné místo pro piknik i s oblíbeným přenosným gramofonkem. Vše jen několik kroků od splavu, který v té době byl jediným veřejným koupalištěm ve městě.
Když bezruký Frantík začal v Rožnově podnikat, každý si myslel, takový chudáček nemá šanci na úspěch, ale co on všecko dokázal! Za slunečného letního dne bylo v kavárně hostů jako máku. Bezruký Frantík pořádal soutěže krásy a různé zajímavé akce. Také však dobročinné, kdy pozval nemajetné dítě z Prahy k bezplatnému desetidennímu pobytu.
Úspěch kavárny se posléze stal Frantíkovi osudným. Méně úspěšní majitelé hostinců ve městě úřadům oznámili, že bezruký Frantík nemá koncesi na provozování hostinské činnosti. Nepomohlo odvolání k prezidentovi Masarykovi, ten na Frantíkovu žádost odpověděl, že zákony platí pro všechny.
Ztráta kavárny v oblíbeném Rožnově bezrukého Frantíka přímo zdrtila. Najednou se ztratil. V té době byl už tak známý, že jeho zmizení vyvolalo poplach. Národní noviny, Polední listy a další tiskoviny oznamovaly palcovými titulky: Bezruký Frantík nezvěstný…
Potřeboval být sám. Nějaký čas pobyl u své sestry Lídy v Jamném nad Orlicí. Ale tak činorodý člověk nemohl trvale zůstat v ústraní. Už zanedlouho začal podnikat v Brně.
Základ vzdělání, sebevědomí a víru ve své schopnosti vytesal malému chlapci do duše, srdce i povědomí v Jamném nad Orlicí učitel obecné školy František Citta. Neponechával bezrukého chlapce stranou, věnoval se mu i mimo školní vyučování. Zařídil pro bezrukého Frantíka neobyčejně zvláštní školní lavici, která podnes existuje. Neúnavně bezrukého chlapce povzbuzoval stále něco zkoušet, cvičit, psát, kreslit, aby posléze konstatoval: „Píšeš nohama úhledněji, než někteří žáci rukou.“
Na tomto základním kamenu vybudoval bezruký Frantík svůj neobyčejný život, naplněný důvěrou v sama sebe, ve své schopnosti a víru v ono jediné správné heslo: „Chci – a proto umím.“
V roce 2003 vyšlo první vydání knížky „Bezruký Frantík“ v nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy – knížka v roce 2004 získala „Cenu hejtmana moravskoslezského kraje Evžena Tošenovského“. V roce 2019 bylo divadelníky Igorem Orozovičem, Tomášem Dianiškou a dalšími v Divadle pod Palmovkou úspěšně uvedeno divadelní představení „Bezruký Frantík“. A posléze v roce 2020 díky Evženii Malé a Marcele Šaldové vyšlo druhé vydání knížky „Bezruký Frantík“.
Sochař Jan Šebek, foto archiv Jana Šebka.
Ke 120. výročí narození bezrukého Frantíka – Františka Filipa, uspořádala obec Jamné nad Orlicí dne 20. dubna 2024 „Frantíkův den“ s bohatým programem. Sochař Jan Šebek vytesal Frantíkovu plastiku a v obci byl otevřen parčík bezrukého Frantíka. Byl také vydán Almanach prací a vzpomínek na bezrukého Frantíka.
Frantíkovo výročí si v pondělí 22. dubna 2024 připomněli také v Rožnově pod Radhoštěm za účasti autora plastiky bezrukého Frantíka sochaře Jana Šebka a autora knihy „Bezruký Frantík“ Richarda Sobotky.
V Rožnově pod Radhoštěm už před časem umístili poblíž místa, kde bezruký Frantík před sto lety provozoval svou oblíbenou kavárnu „Kámen paměti č. 13“ i s Frantíkovým životním heslem „Chci a proto umím.“
V každém, kdo ctí heslo „Chci a proto umím,“ je kousek bezrukého Frantíka.
Text © Richard Sobotka
Plastika sochaře Jana Šebka v Parčíku Bezrukého Frantíka v Jamném nad Orlicí. Foto Jakub Sobotka.
„Frantíkův den“ 20. dubna 2024 v Jamném nad Orlicí. Foto Jakub Sobotka.
Divadelní hra „Bezruký Frantík“. Archiv Divadlo pod Palmovkou.
Beseda o bezrukém Frantíkovi v Městské knihovně v Rožnově p. R. Foto Jakub Sobotka.
Kámen paměti č. 13 bezrukého Frantíkovi v Rožnově p. R. u Horního splavu. Foto Richard Sobotka.
Vložil -sb-