Životním heslem Rudolfa Plajnera (5. 4. 1901 v Prostějově – 23. 6. 1987 v Praze) bylo: Važte si toho, čím nás obdařila bohatá náruč Matky přírody, a svojí skromností a pílí budujte přátelství mezi lidmi dobré vůle.
Byl velmi vzdělaný, pracovitý, vždy pravdomluvný. Do paměti lidí se zapsal především jako dlouholetý náčelník Junáků.
Narodil se jako jediný syn ze sedmi dětí prostějovského továrního krejčího. Po středoškolských studiích absolvoval přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor matematiky a fyziky. Po studiích působil jako středoškolský učitel na Zemské vyšší reálce v Prostějově. V roce 1926 získal akademickou hodnost doktora přírodních věd.
Jeho působení ve školství bylo od roku 1949 komplikováno novými politickými poměry, koncem října byl ze školství propuštěn. Za svou činnost v Junáku byl veřejně zostouzen. Během pěti let pak působil na šesti školách.
V roce 1916 vstoupil do skautské družiny, založené a vedené Jiřím Wolkerem. V roce 1920 mu byl za záchranu tří tonoucích dětí udělen zlatý stupeň odznaku „Za čin junácký“. Podílel se na přípravách a organizaci „Národních skautských slavností“. V létě 1926 absolvoval Ústřední lesní školu ve Studené dolině u Lukova na „Rovénkách“. Byl spoluautorem programových zásad svazového skautingu. V roce 1929 byl účastníkem 3. světového Jamboree v Anglii a byl delegátem na 5. mezinárodní skautské konferenci v Birkenheadu. Dne 8. 10. 1929 byl jmenován zástupcem župního zpravodaje v Přerově. Dne 24. 10. 1929 mu náčelnictvo SJS RČS udělilo „Stříbrnou svastiku náčelnictva.“
Ve skautingu působil i po příchodu do Holešova. Jeho zásadou bylo, že skaut musí být ostatním vzorem svým chováním. Obnovil oddíl dívek, smečku Vlčat, Světlušky, Old skauti. Za přímé pomoci „Táty“ Plajnera vzniklo Sdružení přátel Junáka.
Dne 22. října 1934 obdržel Čestný odznak skautské lásky.
Těsně před okupací českých zemí nacistickou armádou byl jmenován náčelníkem českého Junáka a na šedesát tehdejších skautských organizací spojil ve Svaz junáků-skautů a skautek RČS. Dne 19. 6. 1940 byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním „Řádem stříbrného vlka“. V červenci 1945 zastupoval Junáka na srazu mládeže na Radhošti. Byl mu udělen „Řád sv. Václava“ s titulem „Rytíř zlatého kříže“. Dne 22. listopadu 1946 byl jmenován instruktorem lesní školy a 1. 12. 1947 čestným členem lesních škol Junáka. Byl členem výpravy československých skautů na VI. světové Jamboree (Moisson ve Francii) a vedl delegaci Junáka na oficiální návštěvu polských Harcerů ve Varšavě. Po 1. lednu 1950, kdy byl Junák (po druhé) zakázán, se Rudolf Plajner-Táta účastnil až do svého skonu skrývaného a utajovaného skautského dění.
Za druhé světové války se jako zástupce Junáka podílel se na budování odbojových organizací Obrana Národa. Dne 28. října 1940 byl Junák (poprvé) rozpuštěn. Dne 21. 1. 1943 byl Rudolf Plajner zatčen gestapem, ale 24. 3. 1943 pro nedostatek důkazů propuštěn. Budova holešovského gymnázia, na kterém působil, sloužila jako úkryt řadě nacisty pronásledovaných a hledaných osob, přecházejících přes hranice nebo do partyzánských skupin. Na jaře roku 1945 začal R. Plajner vyhledávat vhodné osoby pro revoluční národní výbory. Dne 5. 5. 1945 zahájil jako předseda prvou schůzi Revolučního národního výboru města Holešova a ujal se činnosti i jako předseda Revolučního okresního národního výboru. Občané k němu měli neomezenou důvěru a úctu.
Po válce Rudolf Plajner za aktivní odpor proti okupantům dostal mnoho vyznamenání: stříbrný stupeň Junáckého kříže „Za vlast 1938-45″, zlatý stupeň „In memoriam“, dále dostal stříbrnou medaili partyzánské skupiny „Vela“. Skautům byl udělen diplom „Junákům za spolupráci v odboji 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova“, v prvé řadě to bylo ocenění právě pro náčelníka. Dne 2. května 1946 při audienci na Pražském hradě udělil prezident republiky dr. Edvard Beneš Rudfolfu Plajnerovi v uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození republiky, Československý válečný kříž. Dále získal Československou vojenskou medaili za zásluhy 1. stupně „V uznání vynikajících vojenských činů mimo boj“.
Posléze se odstěhoval z Holešova do obce Luka pod Medníkem u Jílového a v roce 1961 odešel do starobního důchodu. Zemřel 23. června 1987.
(Pramen: VÉMOLA, Antonín: monografie RNDr. Rudolf Plajner; 1991. Zpracoval Rudolf Kašpar-Pegas v říjnu 2007.)
Památník Rudolfa Plajnera je na Hostýně. Má své místo u cesty k rozhledně. Na přední straně je reliéf Rudolfa Plajnera. Na zadní straně pak text: „RNDr. Rudolf Plajner, nar. 5. 4. 1901 v Prostějově. V letech 1929 – 1959 bydlel a vyučoval na reálném gymnáziu v Holešově. V roce 1939 byl jmenován náčelníkem Junáka. Na tuto funkci byl potvrzen 3. sněmem v roce 1968 a v této funkci byl uznáván až do konce jeho života. V boji za osvobození republiky od německé okupace za druhé světové války dostal od prezidenta republiky Dr. Beneše československý válečný kříž. V době komunistického režimu byl perzekuován včetně příslušníků jeho rodiny. Za tuto dobu obdržel mnoho státních a skautských vyznamenání. Za svoji obětavou práci pro skautské hnutí a to včetně řádu Stříbrného Vlka. Závěr svého života trávil v Lukách pod Medníkem, kde napsal řadu knih a rukopisů z historie a života junáckého hnutí v naší zemi. Zemřel 23. 6. 1987. Skauti Holešov.“
V roce 2017 si připomínáme 30 let od smrti tohoto čestného a statečného člověka.
sb