Jan Pelár (Pellar), muzikant (25. 5. 1844 Hošťálková – 9. 1. 1907 Bystřička). Narodil se jako syn evangelického učitele. V mládí vystřídal několik řemesel, než zakotvil u muziky. Dal dohromady kapelu. S ní muzicíroval po dědinách na svatbách a tancovačkách, až byl široko daleko nejlepší. Jeho věhlas vyvrcholil na Národopisné českoslovanské výstavě v Praze r. 1895 v hospodě Na posledním groši. Písničku My jsme Valaši v podání Pelárovy kapely si brzy prozpěvovala celá Praha.
Ostatky posledního starosvětského muzikanta byly přeneseny na Valašský Slavín ve Valašském muzeu v Rožnově. Do kamenného náhrobku, zhotoveného podle návrhu prof. Karla Langra, je vytesaný Pelárův nástroj – klarinet.
Slávu valašských muzikantů pak šířili po celé Moravě Pelárovi sirotci – kapela strýca Antonína Matalíka (1880 – 1955). Jeho i ostatní členy valašské kapely posléze doprovodil na poslední cestě její nejmladší člen, cimbalista Lojzek Fabián (1891 – 1961). Po jeho smrti pak všichni pospolu s Pelárem i Matalíkem veselou valašskou muzikou nadhazují nohy k tanci kůrům nebeským tam kdesi na výšinách.
V květnu dne 25. 2024 uplyne 180 let od narození pravověrného Valacha a muzikanta Jana Pelára.
Jan Poruba, hudebník (28. 11. 1903 – 6. 5. 1969, vždy Zašová). Působil u vojenské hudby v Užhorodě a potom v řadě souborů ve Valašském Meziříčí a jeho okolí, zejména v dechové hudbě Krásenských skláren. Externě vystudoval Státní hudební konzervatoř v Brně. Od roku 1940 učil v hudební škole ve Valašském Meziříčí. Skládal příležitostné skladby, například k tělovýchovným vystoupením Sokola. V měsíci květnu 2024 uplynulo 55 let od jeho smrti.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka