Léto se neptá, léto nekoresponduje, nezjišťuje pomocí internetu kde je jaká destinace nejlepší a nejlevnější. Léto nečeká, až je někdo pozve: „Pojď dál. Co jsme se tě načekali!“ Prostě vejde hezky zeširoka. Nehledí, až se na stolíku ukáže hrnek poctivého kafíčka a mísa valašských frgálů: „Jsou právě vytažené z trouby, takové jsou nejlepší.“
Najednou všude obloha jasná, až ta modř drhne v očích, a hice, že by slepice na dvorku mohly vejce snášet rovnou na pánev a než by třikrát kvokla, už je hotové volské oko. Akorát se neví, zda by vyprdla i žádané tři proužky slaniny a vše pokropila špetkou soli, aby mělo jídlo šmak, jak doporučuje mistr kuchař. A k tomu, jak jinak, skleničku plzeňského pivečka. Stačí malé, aby se létu hned na začátku turné nezamotala kudrnatá palice, má totiž povinností habaděj.
Povšimli jste si zajisté, že se čarodějnice o letošním létu modernizovaly. Ty tam jsou košťata všelijakých značek a většinou chatrného provedení, že se za letu pometlo proutek po proutku rozpadá, servisní metlářská stanice už má po šichtě, pokud by vůbec ještě někde existovala.
Studánkovým vílám je hej, tančí si, broukají melodii, vyhlížejí zatoulaného mládence, aby ho pozvaly k tanečku, trochu s ním zašpásovaly a užily si legrace. Oproti tomu pravá čarodějnice miluje pohyb. Hned se ochomýtá v Jeseníkách na Pradědu u Petrových kamenů, pak zase vyhlíží co nového na Lysé hoře a nesmí zmeškat dostaveníčko na Velké Polaně kousek pod vrcholkem Radhoště. Jakpak se tohle dá pěšky stihnout?
Stačí vyhlédnout oknem na ulici. Ještě minulé léto zajížděl párek čarodějnic do baru U dvou koček na bicyklech s jedenáctičetným kolečkem na přehazovačce, kdežto koncem léta se brousily do baru obsluhovat zákazníky na elektrokole, no to mne podrž! Kdežto za letošního milostivého léta nedají bez skútru ani ránu. Jak tohle může dopadnout? To mi povídejte.
Pepis Vrbík už kolikátý den a noc prodléval v onom oblíbeném místě, až z toho motorizovaně obslužná čarodějnice malounko znervózněla: „To se chceš rovnou nastěhovat?“
„Milá zlatá,“ zahájil Pepis Vrbík rozpravu a hospoda hned zmlkla, tušilo se, že půjde o vážnou věc, která může mít dramatickou dohru. „Má dočasná družka Julča mi vyčítá, že když vyháním naši milou kravku stejného jména na pastvu, že na ni bolám: Hni sebou kráv! Nebo také: Prrr Julčo! A že netuší, koho v té chvíli vlastně oslovuji, což se jí hluboce dotýká.“
Z přítomných štamgastů se do diskuze přihlásil o slovo Fanyn Čejka: „Ty voláš na mou bejvalku prrr krávo, když jsi jí sliboval snést modré z nebe?“
Slovní přestřelka přešla v ruční zteč – a jak tohle všecko mohlo dopadnout?
Nedovřenými dveřmi nahlédlo do výčepu léto. Jen ať se perou, hezky se usmálo. Pak si důkladně prohlíželo skútr šéfky té čarodějnické sebranice, že by si napřesrok podobný vehikl také pořídilo, ale trošku novější model. Ono je to něco chození, když všichni najednou chtějí mít léto všude a hned.
Tak se to s magií léta v Beskydech má. A co napřesrok? Uvidíme…
Text a ilustrace © Richard Sobotka