Roduvěrný Valach Miloš Kulišťák zaznamenal: „Staříček Goláň už byli hodně staří. Kolej roků měli ani sami nevěděli. Edem pravívali: „Ja, synku, v téj době, když sem sa já narodil, to nebylo toléj škol po naších valaských horách, a jestli nekdo šel do školy, šel, a nešel-i, tož nešel. Žádný sa o něho nestarál, a tak nás koléj hňupů zostalo, že sa pomály ani neuměli podepsat.
Staříček Goláň byli velice správný člověk. Žádnému neublížili ani slovem, ani skutkem. Modlívali sa v lesi pod bukem u starého omšelého kříža. S tým svojím vzděláním akorát po celý život pásli krávy, opatrovali děcka, sbírali jahody a maliny. A v zimě šuchtali po chalupě: buď ťupali četinu na stlaní pod kozy, nebo obírali obilé, pokál ím oči slúžily.“
Písmák Alois Bělunek, co škol na Valašsku se týká, zaznamenal: „Škol bylo málo. Vyučovalo se v izbě selské chalupy. Žáků bývalo i více jak 60. Kolikrát v té jizbě bydlel i učitel. Žáci bývali dle postupného ročníku rozdělení do tří oddělení. Nejmenší seděli na stupínku, druhé oddělení uprostřed a třetí v zadu.
V zimě chodili žáci do školy málo, bránily jim v tom sněhové závěje, nedostatek obuvi a šatstva. V letním období vynechávali vyučování, protože museli doma pást dobytek, pomáhali při polních pracích, nebo opatrovali mladší sourozence. Učitelům vyhovovalo, když více žáků nepřišlo do školy, protože se nemuseli s velkým počtem žáků zlobit.“
Kronikář František Maléř ze Solance o škole zaznamenal: „Až do roku 1732 děti z dědin Hutisko-Solanec nevěděly co je škola. Lidé takřka vůbec neuměli číst ani psát. Mimo fojty, kteří to umět museli, a několika málo písmáků, vesměs evangelíků, kteří se tomu naučili v evangelickém sboru, ten si učitele vydržoval. Tito písmáci pak sami své děti čtení a psaní učili.
V počátcích se školství na dědinách těžce ujímalo. Byla bída, nebylo peněz na školu, také na učitele se muselo platit.
V dětech, ani jinak být nemohlo, byla tak zakořeněná starovalaská řeč (nářečí), že jen velmi těžce chápaly „češtinu“. Nerozuměly učitelovi a učitel nerozuměl zase jim. Učitel se musel naučit po valasky, jinak s dětmi nic nesvedl. Byli někteří učitelé, kteří tak srostli s osadníky na kotároch, že mluvili a učili děcka po valasky víc než česky a tak se zvalaščili, že sami nakonec česky neuměli.“
V současnosti je už škol i na Valašsku dostatek. Časem stará valaština zanikla a ve všech školách se kromě češtiny vyučuje i další cizí jazyk.
Škola ve stoleté valašské dřevěnici u Matyščáků na Soláni.