Ještě před několika lety jediný pomník v České republice, věnovaný Charlottě Garrigue Masarykové (20. 11. 1850 – 13. 5. 1923), se nachází v rázovitém údolí Za Kopcem v obci Hutisko-Solanec.
Na čelní straně mohutného bloku pískovce je Charlottin reliéf a pod ním vytesán dvojjazyčný nápis: „Ženě trpitelce a všem jejím sestrám. – To the sufferin women and all her sisters.“ Na památku manželky prvního našeho prezidenta pomník postavil Cyril Mach (1888-1945) s dětmi a Zákopčany roku 1926, jak je vytesáno do zadní strany kamene. Stalo se tak pouhé tři roky po Charlottině smrti. Charlottin pomník se na úpatí svahu s horským potůčkem poblíž dochoval až do dnešních dnů i přes období německé okupace a politický režim po únoru 1948.
Také T. G. Masarykovi (1850-1937) postavil Cyril Mach v Zákopčí pomník – Masarykovu skálu. Vůbec první památník T. G. M. na Valašsku byl zhotoven za pouhých deset dnů. Při jeho odhalení 28. října 1921 pronesla Táňa, manželka Cyrila Macha: „Ať je zdejší lid hrdý, pevný jako skála, ať je něžný a jemný jako mech na ní, ať drží při sobě jako cement, ať se snoubí s přírodou – kámen – cement – zvyky – nová kultura – ať vše roste jako tato Masarykova skála. Obětavost lidu staví, snáší, obětavost lidu je veliká.“ Oproti Charlottině pomníku se Masarykova skála nedochovala. Před někdejší zákopeckou školou však Masarykův pomník stojí i s nápisem po straně: „Srdce jeho hořelo láskou k ukřižovanému národu.“
Zákopčí: Lesní samota, kde J. F. Karas tvořil literární díla. Kříž v místě, kde došlo k neštěstí.
Návštěva Zákopčí nabízí celou řadu zajímavostí. Nedaleko zákopecké školy se dochoval ve svahu domek, kde v letech 1914 – 26 pracoval na svých literárních dílech spisovatel J. F. Karas (1876–1931). Jeho dcera Vilma, provdaná Volková (1903–1999), národopisná pracovnice, nosila jeho spisy adresované nakladateli na poštu do Hutiska. Cestou míjela vysoký dřevěný kříž, který podnes Na Závrší stojí na památku nebohého čeledína, kterého při nakládání sena na fůru probodly vidle a než ho dovezli do nemocnice tak zemřel. Někde v těch místech také naříkalo „zahubenča“ – nepokřtěné dítě odložené matkou. Stačilo děcku pohodit košilku a byl by pokoj, ale jestli to Vilma, které lidé říkali „Víla z hor“ udělala, není zaznamenáno.
Turisticky velmi zajímavý terén nabízí zelenou turistickou značku na Vsackou Tanečnici (6km), dál po červené k východu na Čarták nebo západně po modré na Hážovské díly. Žlutá turistická značka vede z Hutiska na Díly (4 km), kde se napojuje na modře značenou hřebenovou trasu (Hážovské díly – Vsacká Tanečnice).
Od rozcestníku Pod Mísnou (565 m n. m) však můžeme také volně procházet severními svahy Vsetínských vrchů po neznačených lesních a polních cestách kolem samot a zahrad, kolem lánů polí s remízky na návrší a s výhledem na Radhošť a Černou horu a na vesnice v údolí, a takto podle libosti sejít do Vigantic, Hážovic nebo až do samotného Rožnova. Společníky na takové cestě může být kromě klidu a pohody také lesní zvěř, ptáci, nebo i pes na potulce. A není hezčí a zajímavější vycházky, než je právě tato.
Zaniklý Masarykův pomník před někdejší školou v Zákopčí a pamětní desky na čelní zdi školy.
Původní podoba pomníku Charlotty G. Masarykové v Zákopčí a celková úprava areálu po roce 2000.
Text a foto © Richard Sobotka