V roce 1950 se začala odvíjet historie rožnovské silniční cyklistiky. Zakládajícími členy byli B. Smékal, Oldřich Nosek a Zdeněk Vaňura. Od roku 1958 působil cyklistický oddíl pod hlavičkou TJ Rožnov. Měl kolem 25 členů, vedl je Ctirad Los, později V. Fiedler, Bohumír Koryčanský, Št. Ritter, ing. Jiří Vinklárek.
V roce 1965 uspořádali rožnovští cyklisté Závod míru pionýrů za účasti sedmdesáti startujících z celé republiky. Pod vedením Bohumíra Koryčanského organizačně zajišťovali průjezd Závodu míru Rožnovem a dojezd do prémií. V letech 1974-1977 uspořádal cyklistický oddíl krajský přebor v závodech do vrchu, v letech 1978-1980 a v roce 1989 závod do Pusteven, v letech 1984 a 1985 pak závod do Černé hory.
K nejúspěšnějším rožnovským cyklistům patří Bohumír Koryčanský (nar. 16. 6. 1934), několikanásobný přeborník Gottwaldovského (dnes Zlínského) kraje v silniční cyklistice. V roce 1956 vyhrál přebor čs. armády. V letech 1956-1958 byl zařazen do reprezentačního družstva ČSR. V roce 1956 obsadil v přeboru ČSR osmé místo a v závodě Okolo Slovenska téhož roku skončil celkově na 13. místě. Vedl pak úspěšné družstvo starších dorostenců, které v roce 1977 vyhrálo krajský přebor, na přeboru ČSR bylo osmé a v přeboru ČSSR desáté.
Cyklistika se stala Bohumíru Koryčanskému osudem. „Určitě mi v dřevěné chalupě na Horních Pasekách stály u kolébky sudičky s bicyklem,“ smál se.
Bicykl je každodenní součástí jeho životního programu, denní norma v sedle je za každého počasí kolem padesáti kilometrů.
„Po zařazení do reprezentace se předpokládalo, že do zahájení jarních výběrových závodů na Závod míru, říkali jsme ´na Varšavu´, bude mít cyklista najeto minimálně tři až čtyři tisíce kilometrů. Na počasí se nehledělo. Ve staré chalupě na Pasekách žádná sprcha, jen železňák s vodou na šporheltě, tak jsem se rozmrazoval. Tata pokaždé jen kroutil hlavou. V té době najezdil závodní cyklista za sezónu až ke třiceti tisícům kilometrů, dnes už je to minulost.“
V roce 1956 jsi získal titul přeborníka československé armády, jaká byla odměna?
„Vyfotili mne se samopalem v ruce před rozvinutou zástavou a povýšili na svobodníka.“
Silniční cyklistika je tvrdý sport, co všecko se děje během závodu v peletonu?
„Znal jsem všechny naše vrcholové cyklisty: Dalera, Růžičku, Kubra, Veselého, Nachtigala, Kněžourka a další. Vlasta Růžička byl Slovák. Při jednom závodu kolem Slovenska se peletonu utrhl. Balík cyklistů odpočíval. Když jsem střídal na špici, tak jsem do toho šlápl a před Levočou Růžičku dotáhl. To se ví, nelíbilo se mu to. Otočil se a houkl: Odkial si? Potěšený, že si mne Vlasta Růžička všimnul, říkám, že z Rožnova. Z Rožňavy? Ty jeden ch…! A pořádně mi vynadal. Chtěl vyhrát prémii a málem jsem mu to překazil. Za umístění jsem dostal na tehdejší dobu malé moderní rádio. Čo to máš? prohlížel si Vlasta Růžička na chodbě hotelu technickou novinku. Rádio mu vypadlo z rukou, zbyl z něho šrot a já se neměl doma čím pochlubit. Ale zůstali jsme kamarádi.“
Těch vzpomínek by jistě bylo na knížku.
„Má cyklistická kariéra začala ve dvanácti letech, kdy jsem jako mladší dorostenec reprezentoval kraj Gottwaldov, a ukončil jsem ji ve třiceti letech vítězstvím krajského přeboru v Ostravě na hlavní třídě v Porubě. Při příležitosti uložení ostatků Emila Zátopka na Valašském Slavině jsem se setkal s vynikajícím cyklistou Honzou Veselým, můj cyklistický idol, se kterým jsem byl tři roky v reprezentaci, a ve Valašské hospodě jsem ho pasoval na Valacha. Pak už jsem se každý rok prezentoval na memoriálu Honzy Veslého, který se konal v Ostravě – Porubě, kde jsem ukončil svou aktivní činnost a kde jsem až boloňského roku předával ceny vítězům.“
Jak se od tvých časů bicykl změnil?
„Jako kluk jsem ve Valašském Meziříčí viděl za výlohou závodníčku – modrého Favorita s přehazovačkou. Dalo mi moc přemlouvání, než tata peníze na můj první opravdový bicykl vyškrábal. Už tehdy stavěly odborné firmy špičkovým závodníkům bicykly na míru. To se mi poštěstilo, když mne zařadili do reprezentace. V každém případě je dnes kvalita úplně jinde. Rapidně se snížila váha, materiál karbon, odlehčené rámy, přesné řazení. I když je v současnosti vrcholové výkony cyklistů k dispozici to nejkvalitnější, stále platí, že pokud má závodník ´olšové nohy´, jak jsme říkali, pak může mít třeba superkolo, beztak nic nezajede.“
Co si přát k tvé letošní devadesátce?
„Cyklistika je mým celoživotním koníčkem. Díky bicyklu se pořád držím ve formě. Co si přát víc? Poděkovat za každé nové ráno.“
Za rozhovor poděkoval Richard Sobotka..
Začátky doma po tréninku s bicyklem. Vpravo na rožnovském sídlišti.
Během tréninku a na vedlejším snímku jako sportovní funkcionář při závodech.
Koryčanský a Jan Veselý ve Valašském muzeu.
Foto a reprofoto © Richard Sobotka