Historie prastarého lidového hudebního nástroje, zvaného dudy, na Moravě spíš jako gajdy, sahá do času před 4000 lety. Z Egypta a přední Asie šířili dudy pastýři a také nájezdníci.
První zmínka o dudách v zemích Koruny České pochází ze Zbraslavské kroniky z let 1335-1339. Ozvučení tohoto aerofonu je založeno na pumpování vzduchu, buď dofukovaného ústy, nebo koženým měchem umístěným v podpaždí hudebníka. Dudy jsou charakteristické mečivým zvukem. Mezi muzikanty mají nadšené příznivce. Věhlas si vydobyli dudáci ze Strakonic a Chodska. Strakonice pořádají co dva roky Mezinárodní dudácký festival.
Dudy, či gajdy, si vydobyly své místo i v městečku Zubří, přesněji v dílně vysokého muzikantského kumštu při výrobě historických dechových hudebních nástrojů, u Nositele tradic lidových řemesel, Mistra tradiční rukodělné výroby Pavla Čípa, a stejně kumštovních i jeho dvou synů. V rodinné dílně zhotoví cokoliv, do čeho se dá fouknout a co vyloudí nějaký tón. České dudy ze Strakonic nebo z Chebska, středověké dudy, Moravské hrubé gajdy, nebo i Moldánky, píšťaly s měchuřinou, šalmaje, Kornamusy, bezklapkové klarinety, zobcové flétny a také Gemshorny – píšťaly ze zvířecích rohů. Umí zhotovit, nebo i opravit jakýkoliv dechový hudební nástroj, na jaký vyluzovali melodie pastýři před čtyřmi tisíci roky a možná zhotovit i takový, na jaký se bude hrát až za další čtyři tisíce let.
Mistr Pavel Číp se narodil 24. června roku 1944 v Zubří. Od dětství mu byla blízká práce se dřevem, kde jej vyškolil jeho strýc tesař tak mistrovsky, že Pavel Číp v roce 1978 získal za výrobu dřevěného nádobí a hraček titul Mistr lidové umělecké výroby.
Oblíbil si také hudební nástroje a šťastnou náhodou se během studia na Střední průmyslové škole ve Vsetíně seznámil s folkloristou tělem i duší Jožou Országem Vraneckým, který ho natrvalo upoutal k rodnému Valašsku. V širokém záběru se Pavel Číp rovněž zabýval opravami a výrobou modrotiskových forem pro modrotiskařské dílny z Moravy i Slovenska.
O hudební nástroje se zajímá od 80. let 20. století a vůbec první gajdy postavil roku 1985 pro rožnovský soubor Javořina.
V současnosti se rodinná firma Pavel Číp a jeho dva synové věnují výrobě dud a gajd, zakázkové výrobě dechových, dřevěných a historických hudebních nástrojů, které také restaurují a vyrábějí jejich funkční kopie.
Je to zúročení práce, studia, konzultací s muzikanty i praktických zkušeností. S Josefem Režným vedl hudební kurzy v Dolním Rakousku a společně napsali publikaci České dudy – výroba – zdobení – ladění.
S Rudolfem Klapkou vydal roku 2006 obsáhlou dvojjazyčnou (čeština, němčina) publikaci Dudy v Čechách na Moravě a ve Slezsku, která zahrnuje i školu hry na dudy.
„Našim cílem bylo zaznamenat v této publikaci pokud možno všechny významnější varianty dud, které se na území historických českých zemí od zmíněného data vyskytly,“ zaznamenává Pavel Číp v úvodu této publikace. A také: „Co je pro nás na tomto hudebním nástroji tak fascinujícího? Zvuk, vzhled či historie? To ani přesně nevíme. Možná na nás zapůsobila i okolnost, že dudy byly kdysi prostě nedílnou součástí každodenního života a působily na něj v míře u jiných hudebních nástrojů nezaznamenané.“
Roku 2009 Pavel Číp vydal Gajdošský zpěvník, který obsahuje na 464 gajdošských písní a koled z Moravy a Slezska.
Čím fascinuje osobnost Pavla Čípa? Invencí, erudicí a především vytrvalostí – jít za svým cílem. Konečně i precizností, která přivedla jeho práci k dokonalosti.
Tož, gajdošu ze Zubří, hodně krásných dnů do dalších let.
Gajdošské sdružení z Rožnova. P. Číp vlevo. Autoři knihy zleva Rudolf F. Klapka a Pavel Číp.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka