Richard Sobotka: Velká (první světová) válka
Osudy lidí jsou formovány zase jen lidmi, kteří tvoří historii jejich existence. Jak by česká kotlina, moravské luhy a slezské lány vypadaly, nebýt té děsivé války, která se rozhořela z maličkosti a ješitnosti, z neschopnosti porozumět proměnám doby a citlivě na ně reagovat.
Netřeba odkazovat na nejrůznější výročí, například na „osudové osmičky“. Letopočty i mimo tuto údajně magickou číslici také zaznamenávají katastrofy, pohromy a neštěstí, ale stejně tak to bývají, včetně let osmičkových, roky milostivé a šťastné.
Fundamentem všech slastí i pohrom je vždy pouze člověk. Hněten a formován dobou mu ze všech podbízivých rozkoší světa nakonec zůstává to nejpodstatnější – touha žít. To on, bídný, pošlapaný, utýraný a bezvýznamný jedinec je pilířem tohoto světa. Den co den se probouzí do jiskřivého rána, den co den se trmácí položit k patě pyramidy své zrnko pokroku a stability tohoto světa.
Inferno Velké války utopilo v krvi deset milionů lidí a navždy pozměnilo osud přeživších.
Monte Piano – hora slz skropená krví
Monte Piano bylo pro rakouské pozice důležitým obranným bodem Jižních Tyrol. Při zahájení bojů v roce 1915 couvli Rakušané ze severního vrcholu do údolí, kde vytvořili obranné linie a vybudovali pevnůstky. Téměř vzápětí obsadili Italové jižní vrchol hory Monte Piano.
Rakouské velení chtělo napravit chybný krok s evakuací severního vrcholu a s nasazením úderné skupiny se ho pokusili znovu ovládnout. Dosáhnout toho jim bránily elitní italské horské jednotky Alpíni. Rakušany podporovalo dělostřelectvo, umístěné na okolních vrcholech. Italové sice kladli tuhý odpor, ale když ztratili velitele ustoupili, a Rakušané pak obsadili také jižní vrchol.
Odvetou zahájilo italské dělostřelectvo drtivou palbu na Rakušany, kteří se spěšně stáhli na severní vrchol.
Podnes jsou na konci severního vrcholu pozůstatky rakouského vojenského městečka.
Italové ovládali dělostřeleckou palbou z okolních hor zásobovací trasy Rakušanů. Vzájemné protiútoky nevedly k úspěchu a tak se Monte Piano – Tichá hora, proměnila počtem padlých v horu slz.
Jednou italská přehradná dělostřelecká palba zabránila rakouským vojákům získat převahu, jindy Alpíni, téměř po dobytí severního vrcholu, byli smeteni palbou rakouských děl, byť už byla většina rakouských obránců zabita nebo zaživa zasypána ve zřícených zákopech. Přesto zbytky Rakušanů vyrazily k útoku na bodáky a krátce na to byl severní vrchol opět v jejich rukou.
Vzájemným výpadům a bojům na život a na smrt nebyla příznivě nakloněna ani příroda. Během polní mše na rakouské straně smetla lavina na stopadesát mužů i s feldkurátem. Ke cti budiž Italům zaznamenáno, že v průběhu záchranných akcí nezahájili palbu.
(Ukázky z knihy Richard Sobotka: Křik sovy. Příběh vojáka z první světové války. Vydáno vlastním nákladem 2023.)
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka