Čas léta je vždycky nějak nebezpečný. Už Jan Werich, herec a spisovatel prozpěvoval lehkonohý kuplet o tom, že když je červenec, tak jde o věnec.
Jak tomu bylo na Valašsku za starých časů vzpomíná písmák Franta Maléř ve své Národopisné kronice, založené L. P. 1949.
Za starých časů spávali svobodní ogaři málokdy doma. Chodili na zálety za děvčaty a z té příčiny doma ani pořádnou postel neměli. Akorát v pátek a na velké svátky se na zálety nechodilo, pak se doma vyspali třeba v jizbě na lávce, dali pod sebe nějaké hadry a přikryli se huňú – ovčí kožešinou.
Na zálety se obyčejně vypravila celá parta ogarů. Prolezli všecky húry a komory a kde bylo pěkné děvče zůstal některý, až se nakonec potratili všichni. Ale spávali s děvčetem, jak se pravilo, bez hříchu, akorát pěkně ruku kolem krku, stehno přes stehno, dalej nic, na to si dávali zatrackaný pozor.
Svobodný ogar, který na zálety nechodil, byl na posměch celé dědině. Vlastní matka se za něho hanbila. Říkalo se mu nekňuba a děvčata se mu posmívala, i když byl jinak k světu. A někdy při muzice mu některý ogar znenadání strčil dětský cumel do huby, zesměšnil ho a zahanbil. Takový se i těžko ženil, žádná ho nechtěla, i když byl jinak pořádný chlap.
Tož tak bývalo za starých časů se záletníky na Solanci.
A jak je tomu se zálety v současnosti?
Jinak poctivá cérka V. R. neváhala hnát pofiderní známost až před soud, kde její výpověď zaznamenala zapisovatelka.
„Všecko jsem snášela, i ty jeho pohledy, ale nemohla jsem již trpět to, že když usnul, kapalo mu z nosu na můj kabát. Když mne pak přemlouval k procházce po zarostlé pěšině, vytušila jsem, oč mu asi jde. A skutečně, jen co jsem upadla na znak, dožadoval se intimního styku. Na otázku vyšetřovatele, zda jsem volala o pomoc, odpovídám, že nikoliv, neboť v podobných situacích nejsem zvyklá o pomoc volat.“
Avšak soud obviněného pro znásilnění poctivé slečny V. R. neodsoudil, protože, jak uvedeno v zápisu: „…z vlastní zkušenosti ví, že na místě, kde ke znásilnění mělo dojít, není pro takový čin dostatek místa.“
Tož, tak to chodívalo v létě mezi ogary a cérkami na Valašsku kdysi – a tak to chodí dnes.
Text a foto © Richard Sobotka