Rožnov byl v minulosti natolik oblíbeným městem, že i ve složitých společenských a politických časech se stal cílem mnoha lázeňských hostů.
Hlavní lázeňská sezóna probíhala od 25. května do 15. září.
Majitelé restaurací se předháněli v nabídce výborné kuchyně. K pití plzeňské a rožnovské pivo, pravá jemná vína. Posezení v krásné zahradě a pro případ nepříznivého počasí krytý salon. Ceny mírné… O četnou přízeň prosí majitelka restaurace.
O zdraví hostů pečovali lázeňští lékaři. Mimo tradiční žinčici nabízeli také bylinnou léčbu, například „Radhošťské prsní thé“, rozličné minerální vody, také inhalaci a moderní vodoléčbu a elektroléčbu.
Především terénní léčbu: půlhodinovou procházku malebnými partiemi parku, nebo stezkou k Endersově zahradní restauraci, chodníčkem kolem řeky Bečvy na Bučiska, nebo na Dolní Kouty, procházku na Dolní Paseky a Putyrky, také na Horní Paseky a do Sladska, nebo do Uhlisk, na Karlovu stráň, výstup na Hradisko, vycházku cestou na Láz a na Bačův vrch, na Maléřky, na Rysovou, k Hážovickému mlýnu a k řece Bečvě. Pro zdatnější pak výstup na Černou horu nebo až na Radhošť.
Kresba Vladimír Bartošek.
V lázeňské sezóně přijíždělo do Rožnova na 3000 hostů. Od roku 1868 jim v hudebním pavilonku koncertovala lázeňská kapela.
Do Rožnova zajížděli hosté z Anglie, Afriky, Indie, Sýrie, Turecka, USA a dalších zemí. Za sedmdesát let existence rožnovských lázní navštívilo Rožnov 41 101 cizích a 37 938 domácích lázeňských hostů.
O lázeňské klientele leccos napoví seznam léčebných hostí, jméno a stav důstojenství.
Paní R. Teintuchová, soukromnice se slečnou dcerou byly ubytovány v Horní ulici čís. 112. Pan Jan Prokop, jub. městský kněhvedoucí z Brna s paní chotí a s dcerou ubytováni Dolní paseky čís. 207. Pan J. Grünberg, kupec z Botušan ubytován v Pivovarské ulici čís. 8. Tamtéž byl ubytovaný pan S. Schaffermann, kupec z Botušan. Paní Marie Rehnoldová, choť ingenieura z Vídně byla ubytována u Hornomostecké silnice č. 164. Paní Berta Beerová, choť kupce z Budapeštu měla lázeňskou adresu Příční ulice čís. 153. Pan M. Tolzers, obchodník z Kišiněva i s paní chotí byli ubytováni Rudolfovo náměstí č. 179. Pan Josef Faderhouc, statkář ze Zerčic byl ubytován Na Zahradách čís. 192.
K lázeňským hostům patřil také Eduard Bix, soukromník z Terstu, Hermann Seinfeld, studující z Krakova, Vincenz Svoboda, obchodní akademik z Lumnice. Pan B. Horr, košerák z Tapio Györgiö byl ubytován v Kostelní ulici čís. 36, a další…
Každou sezónu se v Rožnově střídala jména lázeňských hostů, jejich honosné tituly a nejroztodivnější povolání. Často do Rožnova přijížděla jen žena se slečnou dcerou, od kterých si chtěl pan podnikatel odpočinout, případně slečnu dceru seznámit se slibnou partií.
A bylo z čeho vybírat.
Rabín, košerák, doktor práv, obchodník s vínem, továrník z Vídně, statkář ze Zerčic, kondukteur, úředník z Prahy, rigrosant práv z Budapeštu, to všechno mohly být výhodné partie k seznámení.
Někdy však taková lázeňská známost mohla být příčinou krutého zklamání. Jednu lázeňskou sezónu sliboval jehovista pohledné místní dcerce snést modré nebe – a následující rok přijel do rožnovských lázní sice s postarší a ovdovělou, ale hmotně dobře zabezpečenou vdovou po majetném továrníkovi ve Vídni. Zklamané děvče, zoufalé a zcela vyčerpané našli až následující noci u Jurajdova kříže na Záhumní.
To všechno patřilo k lázeňskému folkloru dřevěného městečka, usazeného v klínu malebných hor.
V roce 1950 rožnovské klimatické lázně sice zanikly, ale Rožnov je pro svou krásnou horskou polohu podnes vyhledávaným letoviskem.
Text a foto © Richard Sobotka
Kresba © Klimatické lázně podle malíře Vladimíra Bartoška.