Neobyčejnou besedu na téma „Rodící se Kolibiska“ – o nově vznikajícím areálu, připravilo Národní muzeum v přírodě – Valašské muzeum v přírodě 12. září 2012 v Sušáku – v konferenčním sálu Valašského muzea v přírodě.
Budování nového, v pořadí už čtvrtého, areálu Kolibiska moderovala Alena Čípová, besedy se zúčastnili odborníci na slovo vzatí: Ing. arch. Karel Janča, Mgr. Radek Bryol, Ing. Vojtěch Bajer.
Přítomen byl také generální ředitel Národního muzea v přírodě Ing. Jindřich Ondruš.
U kolibisek se ve středoevropském kontextu jedná o výjimečný projekt. Jde o unikátní představení karpatské kultury na území Moravy a Slezska. Prioritou je záchrana ohrožených staveb z regionu, jejich zasazení do odpovídajícího prostředí a prezentace veřejnosti.
Vybudovat areál Kolibiska je dlouhodobý záměr Valašského muzea v přírodě, sahající až do roku 1963. Salašnictví spjaté s horským prostředím, „trvale“ obývané horské usedlosti, obhospodařování horských poloh a lesní řemesla.
Nový areál Kolibiska naváže na Valašskou dědinu. Časově by měl prezentovat období od konce 18. století do poloviny 20. století. Poukáže na hospodaření a pastevectví v Karpatech na území Moravy a Slezska.
Některé stavby jsou již zpřístupněny, jiné se dokončují, část je zakreslena v počítačích a odsouhlasena úřady.
Účelem nového areálu je záchrana posledních objektů tradiční lidové architektury. K tomu účelu se velmi příhodně nabízí pláně pod Karlovým kopcem, hluboká údolí svažující se do Kluzovského potoka, místo vhodné pro pálení milířů a další starobylé činnosti. Přitom celý areál skýtá nádherné výhledy na široké okolí.
Kolibiska představují skanzenovou prezentaci horského zemědělství, salašnictví a různých forem zpracování dřeva.
Romantika horských salaší byla vždy podložena těžkou prací na horských políčcích.
Stavba nového přírůstku se neobejde bez těžké techniky. Schématický obrázek areálu.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka