Povodeň – jak nás v září 2024 potrápila velká voda

Ve dnech 14. – 16. září 2024 se vyplnily předpovědi meteorologů o vydatných, vytrvalých až devastujících deštích. Tentokrát se nejednalo o bleskové povodně. Rozsáhlá dešťová fronta postihla severní část České republiky s přesahem na jižní Moravu. Hladiny vodních toků kulminovaly v noci ze 14. na 15. 9. 2024. Průvodci klimatických problémů jsou kromě zvýšené hladiny vodních toků a záplav také nárazový vítr s vyvrácenými stromy, velké škody na majetku a přesun obyvatelstva z ohrožených lokalit. Mnohdy také ztracené životy.

O povodních
Povodně vznikají přechodným zvýšením hladiny vody, způsobené náhlým zvýšením průtoku v důsledku prudkých a krátkodobých dešťů, nejčastěji v období od května do srpna. Takové povodně bývají náhlé a mívají krátké trvání. Z minulosti je známa velká povodeň v Číně, kdy si v r. 1852 řeka Chuang-che při velké povodni prorazila nové koryto a vyústila do moře několik set kilometrů severně od staré delty. Velké katastrofy, způsobené povodněmi, jsou v současnosti známé z Indie, Bangladéše, Japonska, USA a odjinud.
V r. 1813 byla zaznamenána katastrofická povodeň na řece Váhu. Povodeň na Dunaji ohrožovala Bratislavu v r. 1850, kdy voda zaplavila značnou část předměstí. Katastrofální povodeň z r. 1965 protrhla na Dunaji při Číčově a Patincích ochranné hráze, zaplavila 65 000 ha v oblasti jižního Slovenska, evakuovaných bylo 53 000 obyvatel a desetitisíce domácích zvířat, záplava zničila 4000 domů a dalších 6000 poškodila.

Největší povodně století
Ničivé povodně, které ve 20. století postihly velkou část Moravy a severovýchodní Čechy, nemají z hydrometeorologického hlediska co do výšky kulminačních stavů i rozsahu postiženého území v tomto století u nás obdoby. U několika vodoměrných stanic bylo dosaženo dosud nejvyššího vodního stavu, a tedy i průtoku (v metrech krychlových za sekundu). Několik stanic bylo zatopeno, k jiným neměli pozorovatelé vůbec přístup, neboť hladiny toků se zvýšily proti normálnímu stavu na různých místech o 5 – 8 metrů. U sledovaných stanic byla značně překročena hodnota 100letého kulminačního průtoku (tj. průtok opakující se s pravděpodobností jednou za 100 let).
V povodí Odry se v červenci r. 1903 vyskytla druhá největší povodeň na území ČR v Bohumíně, kde se měří vodní stavy nepřetržitě již od r. 1896, tehdy při kulminaci protékalo 1500 metrů krychlových za sekundu.
S rozvodněním úzce souvisí výskyt vůbec největšího denního úhrnu srážek 20. století dne 9. 7. 1903 ve Staré Červené Vodě (asi 10 km severně od města Jeseníku), a to 240 mm, který nebyl ani letos překonán – na Lysé hoře naměřili 6. 7. 1997 „jen“ 234 mm, což je druhá nejvyšší hodnota v ČR od r. 1901.
V povodí Moravy došlo k druhé největší povodni pravděpodobně v březnu 1941 při prudkém tání sněhové pokrývky současně s dešťovými srážkami. Postiženy byly hlavně jihozápadní části Moravy.
Na území Čech na konci března r. 1845 po extrémně dlouhé a tuhé zimě nastala náhlá obleva s deštěm. Povodeň na dolním a středním Labi (v Děčíně) byla vůbec největší velkou vodou za posledních téměř 1000 let.

Katastrofální záplavy na Berounce: Mladotice, Plzeň- Sever v roce 1872
Podle dobových zpráv tam zahynulo v minulosti mnoho lidí. Odpoledne a v noci z 25. na 26. 5. 1872 se v povodí Berounky od Plzně až po Beroun náhle strhly jedny z nejprudších bouřkových průtrží mračen. Během pouhých několika málo hodin spadlo místy až kolem 252 mm srážek. Na některých potocích i na samotné Berounce byly tyto tzv. bleskové povodně odhadnuty na více než 1000leté vody. Povodňové vlny se doslova vřítily do mnoha vesnic tak náhle, že lidé nestačili včas opustit ani svá stavení.
V sobotu den před Svatou Trojicí 25. května 1872 se do Čech blížila katastrofa, nemající pamětníka. Oblohu přikryly těžké mraky. Nad krajinou se rozprostřela tma. Spustily se provazce těžkého lijáku, doprovázené hrozivým hukotem hromu. Nastala průtrž mračen. Obloha chrlila spousty vod, nepatrné bystřiny se měnily v dravé, vše pustošící řeky. Řeky se rozlily po krajině, ničily vše živé i neživé.
Dvanáct hodin trvala tato spoušť.
Běsnící živel kácel mohutné stromy, bořil lávky, mosty, lidská stavení. V rozbouřených vlnách hynulo nejen hospodářské zvířectvo, ale i desítky lidí.
Záznam v kronice železniční stanice Mladotice (Plzeň-Sever): „Při průtrži mračen spadly takové spousty vod, že zatopily celé údolí, protrhly hráz rybníka, jehož celý obsah se vylil na podhrázský mlýn, srazil jej a zničil. Pekelný proud unášel vše – ploty, střechy, zvířata – i lidé utonuli. Zdálo se, že přišla potopa a nastává konec světa.“
Byly to také neuvěřitelné osudy postižených lidí.
Některé z domků pluly na rozbouřených vlnách několik hodin bez úhony, než je pohltil rozkacený živel. Byl dokonce spatřen plovoucí domek, v němž svítila lampa. Hrůza pak všechny obešla, když se začal pomalu potápět, tříštěný na kousky kládami.
O povodni na území dnešního okresu plzeň-sever napsaly tehdy národní listy: „Přívodí Kralovického potoka nad Kralovicemi není dlouhé, avšak lijákem strašným naplnilo se koryto jeho za dvě hodiny v té míře, že zesilněná řeka Mže pod Plzní více vody neunesla. Domky nad plzeňskou silnicí k Týnici a po levé straně této silnice pod farou stály pod vodou.“
O drtivé síle vodní laviny podnes vydává svědectví uměle vytvořené jezero u obce Odlezly v někdejším Manětínském okrese. Pod náporem vody se sesula velká lesní stráň a zahradila po celé šíři údolíčko obklopené z východní i severozápadní strany stráněmi s bujnými hvozdy. Půvabné jezero se zachovalo jako památník na tragický rok 1872.
O osudném májovém dni tehdy zpívaly i kramářské písně.
Neuvěřitelná se zdá příhoda, která popisuje, jak malé děcko plavalo v kolébce na vratech, unášeno nezkrotným živlem do neznáma. Teprve druhý den bylo vyloveno pod Dolním Hradištěm. Takřka po sto letech se potvrdilo toto vyprávění jako fakt, když se po sjezdu rodu Prusíků v roce 1970 přihlásila 78letá J. Paclová z Plzně, rodem Prusíková, že je vnučkou utonulé Alžběty Prusíkové, jejíž děcko – matka J. Paclové – se zachránilo v oné kolébce.
V dobové kronice zaznamenala Rozálie Kozlová, lidová písmačka z Potvorova: „Právě před poutí přehořovskou pršelo mnoho po celý den a také i po celých Čechách, nastala taková voda, jaká nebyla nikdy a nadělala více škod než válka.“

Ničivé záplavy na území České republiky
Obětí pustošení vodního živlu se často stávají Slezsko, severní i jižní Morava. Začátkem září roku 1996 zasáhly povodně Karvinsko a v Třinci. Na Přerovsku a Vsetínsku byl v povodí řeky Bečvy vyhlášen třetí povodňový stupeň. Květnové povodně v r. 1996 zasáhly 20 okresů. Záplavy způsobily mnohamiliónové škody v okrese Bruntál, škodily také na Opavsku, v okrese České Budějovice a na Břeclavsku.
V posledních letech postihují silné záplavy především Slezsko, Moravu, jižní, střední a západní Čechy. Na Brněnsku, Vyškovsku a Rožnovsku byly 25. května 1990 v důsledku silných lijáků zaplaveny stovky rodinných domků. V důsledku záplav vykolejil mezi Bohuslavicemi na Hodonínsku a Nemoticemi na Vyškovsku vlak. V srpnu 1991 postihly záplavy Sušicko. Jižní a západní Čechy byly zasaženy rozsáhlou vlnou záplav v prosinci 1993.
V červnu 1995 způsobily průtrže mračen záplavy na jižní Moravě, také ve středních a západních Čechách. Povodí Berounky bylo postiženo tzv. stoletou vodou. Záplavy v r. 1995 zapříčinily škody za více než 500 miliónů korun.
V r. 1997 začátkem června způsobilo deštivé počasí ve východních Čechách třicetiletou vodu. Jarní tání a silné deště zvýšily v únoru a začátkem března průtok na řadě českých a moravských řek. Záplavy byly na Berounce, na řece Oslavě, třetí stupeň povodňové pohotovosti musel být vyhlášen na řece Metuji, na Tiché Orlici, Orlici a dalších. Rozvodněná Morava se vylila z břehů a mezi obcemi Lukavice a Bohuslavice na Šumpersku zatopila silnici. Voda z tajícího sněhu dosahovala v některých úsecích cesty půlmetrové hloubky.

O tom jak Moravu postihla ničivá záplava
Josef Jungmann popsal na stránkách Hlasatele českého katastrofální povodeň, která zalila Slezsko v roce 1704.
„Spád oblaků valil své ukrutné výlevy přes pole a vesnice, protrhoval hráze, stromy vyvracel z kořenů, bořil stavení, pohlcoval úrody zemské, potápěl stáda, uchvacoval kmeny a vírem je odnášel, stíhal též utíkající obyvatele, požíral je hrdlem bezedným, vyvrhoval mrtvé na okolní břehy. Většího kde divadla nad potýkání se člověka s živly těžko si představit.
Vedravská sládková seděla se dvěma dětmi v komoře, jež vždy více a více vodou se naplňovala. Muž z práce domů chvátaje, viděl zdaleka nebezpečenství, a vrazil do vln, plovaje až dostal se ke stavení. Ale kterak dovnitř vstoupiti? Slyšel žalostný křik svých, a pojat jsa svírající ouzkostí, předsevzal si je osvoboditi, nebo s nimi umříti. I chytá se nárožníků stěny, souká se podivnou mocí dovnitř, již dosíci má okénka komnaty, v tom mu sklouzne noha a proud jej uchvátí. Paní jeho vidí, jak její manžel věrný se topí, na pomoc mu chce přijíti, ale hned na to i ona s dětmi též smrti učiněna byla.
Hajnému voda vrazila do světnice, utéci nemoha, vystoupil na stůl, voda však rostla. Vylezl na kamna, i tam ho dosáhla. Probil se tedy stropem na loub, i tam se voda za ním v patách řinula. Naposled vylezl na střechu a obkročil vrch její jako koně. I hýbá se a viklá stavení zespodu a aj, počne plavati ve vlnách. A lidé z okolních hor viděli, kterak voda toho nešťastníka brala, zmítala, potápěla, takže soudili, že dávno jest po něm. Ale anděl jeho byl s ním a uvedl plovající chalupu mezi stromoví a chrastí; uživ hajný toho k prospěchu, skočil dolů a zavěsil se mezi chrastí, kdež pracně hájil život, až mu druhý den odtud pomohli.
Když konečně zuřivé výlevy uběhly a každý k domovu svému s nadějí nebo se strachem se vracel, ach, nenalézal často ani znaménka po své chaloupce. Hle tu manžel osiřelý a teď už bezdětný stál na rozpacích, bude-li vůbec hodno práce stavěti opět ze zřícenin nové obydlí. Nikdo však hořekovati nesměl nad uhynulým dobytkem, zkaženými rolími, dokud se ozýval nářek nad utonulými lidmi. Pukalo srdce nad tím divadlem, kterak ubozí lidé chodíce po mokrých polích a lukách sbírali mrtvá těla svých nejbližších. Po stech nosili je k hrobu v příští neděli a po tisících scházel se lid míseje vzdychání své s temným zvukem všudy zvoněných smutečních hran.“

Čeněk Kramoliš: povodně v Rožnově pod Radhoštěm
Rok 1825: Rozvodněný potok sebral dva kamenné mosty v Horních Pasekách.
Rok 1826: Od 9. do 30. srpna po 21 dní stále pršelo s malými přestávkami. Voda byla veliká.
Rok 1847: Zlý rok. Téměř celé léto pršelo, nebylo lze skliditi obilí ani zemáky okopati. Zrní porostlo a chléb z něho byl sladký, nehodil se k jídlu. Že předešlého roku byla malá úroda, nastala drahota. Z drahoty nastal hlad a z hladu nemoce, jelikož lidé jedli trávu a mletou kůru ze stromů.
Rok 1853: Celé léto bylo deštivé. Dne 1. července po poledni nastal veliký liják. Hážovka se rozvodnila. Vylila, odnesla u cesty složené klády, roztrhala tylovský stav a Michalovi Bajerovi sebrala chlévek i s prasetem.
Rok 1854: Dne 19. srpna byla zase veliká povodeň. Voda roztrhala oba mosty a urvala kusy břehů po obou stranách řečiště Bečvy.
Rok 1872: Dne 10. července přišel náhlý liják, jenž trval do půlnoci. Hážovka se rozvodnila tak, že se zdálo, že zatopí celý Rožnov. Šindlerovi v horní ulici tekla okny do světnice. Hosté u něho na bytě utekli na půdu a vikýřem na střechu.
Janu Bajerovi za Hážovkou podemlela voda konec chalupy a stavení sešinula. Janíkovi Ludvíkovi v Horní ulici odnesla pekařskou pec a jednu stranu stavení vytrhla. Všechny lávky byly strhány.
Na náměstí bylo po pás vody, a když do rána opadla, zůstavila po sobě nános na půl lokte vysoký. Ve všech domech se svítilo a čekalo s hrůzou, co bude dále. Před půlnocí přestalo pršet a voda klesala.
Dne 17. srpna rozvodnila se zase Bečva o 9. hod. večer. Strhla horní most a stav nad ním i lávku, po které se přecházelo na Hradišťko. Z Hájnice utrhla velký kus břehu i se stromy.
Hážovka se též rozvodnila, vystoupila z břehů, ale škody již nenadělala.

Velká voda ve dnech 5. – 8. července 1997 postihla Rožnovsko
Ve dnech 5. – 8. července 1997 postihla východní a severní Moravu stoletá povodeň, která výrazně ovlivnila všechny toky, na jejichž správě se podílí Povodí Moravy a Odry, státní podnik Lesy České republiky a Státní meliorační správa. O výjimečnosti v množství spadlých srážek svědčí hodnoty zjištěné na meteorologické stanici Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde v období 5. – 8. 7. 1997 bylo naměřeno 380 mm srážek, z toho pak:

7. – sobota – 86,4 mm
7. – neděle – 159,4 mm
7. – pondělí – 75,4 mm
7. – úterý – 44,1 mm.

V dalším týdnu mezi 17. – 23. 7. 1997 se vydatné deště opakovaly a napršelo celkem 98 mm. Celkem v průběhu měsíce července napršelo 497,6 mm dešťových srážek, což při průměrném množství ročních srážek 750 – 800 mm představuje v naší oblasti 70% z celoročního úhrnu. Je to současně nejvyšší množství v tomto období za celou dobu měření na této stanici.
Katastrofálním důsledkem dešťů byla skutečnost, že povodněmi byla následně zasažena větší část území Moravy. Ještě větší deště v oblasti Valašskomeziříčska a Vsetínska byly zaznamenány v Beskydech na Lysé hoře (412 mm za 3 dny), Travném a v Jeseníkách na Pradědu.
Úpravy koryt vodních toků se provádějí v oblasti Beskyd a Jeseníků již více než 100 let, ale tak veliké průtoky vody v potocích a řekách nebyly zaznamenány již déle než 100 – 150 let. Podle hydrologů se hodnotí červencová povodeň roku 1997 jako 200letá voda. Škody na úpravách a tocích jsou proto tak veliké, že koryta potoků a řek nebyla na tak veliké protékající množství vody dimenzována a současný stav i prováděná údržba koryt neodpovídala červencové povodni.
Jako důsledek červencové povodně byly v okrese Vsetín zničeny a poškozeny desítky obytných domů, např. v obcích Bystřička, Mikulůvka, Růžďka, Poličná, Rožnov, Prostř. Bečva, Hutisko atd., stovky zatopených domů a sklepů, množství zničených mostů, kilometry poškozených silnic, železničních tratí a veřejných komunikací ve správě obcí, poškozených kanalizací, vodovodů, plynovodů atd.
Jako další důsledek katastrofálních dešťů a povodní se projevily v okrese Vsetín pomístní sesuvy zalesněných i holých strmých svahů a celých strání, které ohrožují jak komunikace, tak i obytnou zástavbu např. v obcích Oznice, Mikulůvka, Vsetín, Krhová, Hutisko atd.
Jediná pomoc, jak těmto škodám předcházet, je udržovat a starat se o stav koryta potoku a břehu v blízkosti svého obydlí, odstraňovat podemleté či spadlé stromy z koryta, neodkládat na břehy různý domovní odpad a popel, příp. skládky dřeva, řeziva, paliva, větví z prořezávek apod., dále pak upozornit a požádat správu toků a OÚ k odstranění stromů, které hladký průtok vody znemožňují.

Snad nás i tato poslední povodeň ze září 2024 přiměje najít lepší vztah a poměr k přírodě, kterou přestaneme zneužívat a poškozovat, a přivede nás i k zamyšlení, že jsou v lidském životě hodnoty důležitější, jako nezištnost, obětavost, pokora i dobrý vztah člověka k člověku.