Říjen – Indiánský měsíc padajícího listí. V našich geografických poměrech je to spíš měsíc barev, kdy Podzim na strakaté kobyle jezdí.
Je to čas jelení říje. Troubení jelenů si podávají ozvěnou horské stráně.
Měsíc říjen je ve Znamení vah. Planeta pro narozené od 24. září do 23. října: Povaha osob zrozených v tomto období vyznačuje se dobrosrdečností, ale také melancholií.
Měsíční kámen pro říjen je opál, symbolizuje naději. Opály jsou formou vodnatého oxidu křemičitého. Nejcennější exempláře jsou takzvané černé opály z Austrálie se záblesky několika měňavých barev.
Pranostiky: Co v říjnu zimy přibude, v lednu jí opět ubude. – Když dlouho listí nepadne, tuhá zima se přikradne. – Mnoho dešťů v říjnu, mnoho větrů v prosinci. – Teplý říjen, studený únor. – Svatý Havel češe se stromů poslední jablko. – V říjnu mráz a větry – leden, únor teplý. – Opadá-li v říjnu listí, bude mokrá zima. – Divoké husy na odletu, konec i babímu létu. – Říjen a březen rovny si bývají ve všem. – Je-li vrána nablízku, je nejvyšší čas k setí. – Je-li říjen mrazivý a větrný, bude leden i únor mírný. – Studený říjen ničí všechen hmyz i pro budoucí rok. – Říjen-li blýská, zima pak plíská. – Bude-li první den babího léta jasný, nastane teplý podzimek. – Svatý Havel do všeho, i do zelí vešel. – Do svatého Lukáše, kde chceš ruce měj; a po svatém Lukáši za ňadra je dej. – Svátek Šimona Judy, tuhnou na poli hrudy.
Poslední den měsíce října slunce vychází krátce po půl osmé ráno a zapadá před půl šestou večer. Den má délku pouhých10 hodin a 50 minut, a předznamenává další úbytek času i denního světla, když pospíchá k nejkratšímu dni v roce.
Čím nás překvapí říjen?
Zhýčkaní vzpomínkou na teplé dny minulého měsíce bedlivě sledujeme předpovědi počasí. Teploměr za oknem ulizuje nuly, voda mění tekuté skupenství na sníh a led. Přepršky ještě mají ráz rozverného hraní, první sníh spíš hladí. Ani mráz se dosud nenaučil hryzat až do morku kosti.
I říjen, tento ryze podzimní měsíc, si uchoval plno barev. Jen je malounko tlumí lehkým oparem, halí pomíjivým závojíčkem bělavé mlžky nad mokřadiskem. A polední slunce hospodář čas zavěsil až příliš nízko nad obzor.
Ranní tma dlouho vylehává mezi stromy, lísá se na samotách ke stěnám chalup, čenichá pryskyřičný dech komínů. Pak, než se stačíme čtyřikrát rozhlédnout, je pryč. Konečně nastal bílý den.
To večery přicházejí zdlouhavěji. Jen zvolna ukrádají denního světla.
Stejně váhavě se rozsvěcují i pouliční světla a okna domů. Když se konečně rozzáří naplno, začne noční slavnost měsíce října. Všechno je najednou měkčí, prostor se prohloubil. A je také voňavější.
Tehdy je ten nejsprávnější čas schůzek, setkávání, pomalé chůze, letmých doteků, mlčení.
Vítr po hrstičkách shazuje z větví proschlé listí, jako když sype drobné mince z děravé kapsy. Nestálý vítr jím třepetá v povětří. Pak jím chrastivě smýká po dlažbě hned sem, hned jinam.
Náhlá přeprška měkce ulehá do zemdlené trávy. Vítr zahvízdá na bezlisté haluze. Pod podrážkami bot skřípá štěrk.
Pod obtěžkanými mračny se mihne ostrý klín odlétajících divokých kachen.
Zastrčit mezi zuby stéblo suché trávy. Rousat se a nehledět na umáčené boty. Vychutnávat poslední rozkoše podzimu.
Říjen, říjen…
Měsíc říjen chutná jako povidlový koláč ze kterého na nás hledí dvě marcipánové oči.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka