Svět byl tehdy docela jiný, ale přes veškerou bídu se při troše vzájemnosti dařilo všem přežít.
Ještě v prvé polovině 20. století putovali od vesnice k vesnici s dřevěnou krosnou na zádech podomní obchodníci a drobní řemeslníci, nabízející opravu všeličeho, také drobné zboží, potřebné pro domácnost.
Bratkové chodili od chalupy k chalupě a nabízeli ke koupi drobné domácí potřeby, nože, nůžky, mašinky na stříhání vlasů, břitvy, mýdla, hračky pro děti, biče a galanterní zboží. Bratkové pocházeli z Uher (ze Slovenska), Podkarpatské Rusi, Ukrajiny, Maďarska, Rumunska a Bulharska. Hranatý koš se zbožím nosili vpředu na prsou. Rumunští bratkové totéž zboží nosili v podélném koši na hlavě.
Opraváři oken byli zpravidla muži ze Slovenska. Tabulové sklo nosili na zádech ve vhodně upravené torbě, živili se zasklíváním oken. Poněvadž bylo tabulové sklo těžké, nechodili dům od domu, ale zůstali na návsi a vyvolávali: „Óóóókna spravováááát!“
Byli to také dráteníci, většinou pocházeli ze sousedního slovenského kraje z chudobné Kysuce. Na zádech nosili menší dřevěnou torbu, ve které měli drát, kusy cínového a pozinkovaného plechu a letovací soupravu. Dráteníci chodili od chalupy k chalupě, nabízeli opravu kamenného i kovového nádobí. Prasklé kameninové mísy a hrnce a litinové hrnce oplétali drátem. U smaltovaného nádobí malé dírky zaletovali cínem, větší díry nýtovali. Do nýtového spoje vkládali odrobinku rozmělněného chleba, aby nýtovaným spojem neunikala voda.
Drátování je stará ruční technika, při které dráteník využívá dráty různých typů a tlouštěk původně k drátování hrnců a keramického nádobí, v novějších časech k tvorbě dekorací, šperků a podobně.
Nepostradatelným nářadím jsou dráteníkovi kleště štípací, kleště kulaté pro tvorbu očka, kleště ploché pro přichycení drátu a kleště se zoubky pro uchycení a ohýbání drátu. Jejich práce musela být dobře udělaná a skutečně některý z drátovaných hrnců vydržel přes sto let až do současnosti, kdy slouží jako dekorativní vzácnost.
Drátovaný hrnec jako dekorace.
Drátenické řemeslo se zrodilo v 16. století na Slovensku. Největšího rozkvětu se dočkalo na přelomu 19. a 20. století, kdy slovenští dráteníci pronikli se svým řemeslem do celé Evropy, také do Ruska a Ameriky.
Kromě oprav nádobí drátováním vyráběli z drátu také různé kuchyňské náčiní, ptačí klece, pastičky na myši, síta, zahradní nábytek, zábradlí, mříže a výrobky z drátu pro různá průmyslová odvětví. Také však ozdobné předměty a šperky.
Postupem času se vandrovní dráteníci proměnili v obchodní cestující, kteří prodávali výrobky drátenických dílen.
Ve druhé polovině 19. století se drátenictví rozmohlo zejména v Rusku. Ještě na začátku 20. století tam bylo na 80 drátenických dílen, největší z nich zaměstnávala na 400 zaměstnanců. Tečku za úspěšným podnikáním slovenských dráteníků v Rusku znamenala první světová válka a následná revoluce. Slovenští dráteníci se sice vrátili domů na Slovensko, ale bez majetku a bez peněz.
V nových časech drátenické řemeslo sice upadlo, ale nezaniklo, proměnilo se z drátování obyčejných hrnců na umělecké řemeslo.
Drátkování kapr a drátkovaný čmelák Heleny Poláškové.
Text a foto © Richard Sobotka