Pověst o původu názvu obce Solánec.
Není druhé takové obce, která by se od svého vzniku počítala jen podle pasekářských usedlostí, roztroušených po horských svazích a hřebenech hor. Posléze se přece několik chalup nahloučilo v klikatině cesty, lemující horský potok, tam začalo tepat srdce ryze valašské obce Solánec.
Soláň a legenda o výskytu soli.
Podnes se vedou spory o původu názvu vrchu Soláň i obce Solánec. Podle jedné legendy vytékal v místě zvaném Pohrabárna slaný pramen. Pasekář Korytář, aby se zvěst o výskytu soli nerozšířila, zabil kravaře.
Podle druhé pověsti objevily slaný pramen ovce. Jejich vlastník, nějaký Plánka, neváhal zabít „valacha“ – pasáka obcí, jen aby výskyt vzácné soli uchoval v tajnosti. Sůl byla tehdy velmi vzácná, kupovala se od majitele panství, nebo od šverců, kteří sůl pašovali od uherských Slováků. Ani majiteli ovcí krutý čin nepomohl k bohatství. Solný pramen vyschnul. Od těch časů však byla hora nazvaná Soláň a osada Solánec.
Také se tvrdí, že Soláň dostal jméno od „salajky“ (potaše), která se tam za starých časů vyráběla. Nebo podle solné stezky, která v dávných časech tudy vedla. I když vznik původu jména kopce Soláň zůstává nevyjasněný, že obec Solánec dostala jméno právě po vrchu Soláň je jisté.
Podle Čeňka Kramoliše byla osada Solánec založená v 16. století, roku 1583 je obec uvedena v registrech města Rožnova. Roku 1657 byl Solánec vyhlášen za dědinu.
K vrchu Soláň nadšeně vzhlížela spisovatelka Marie Podešvová, jak uvádí v knize: Když slunce září: „Červen je můj měsíc. V červnu jsem se narodila. V červnu jsem se poznala se svým mužem, v červnu jsme prvně vystoupili od Karlovického jezera na lesní loučku v kotlince pod horským hřebenem, kde nás uvítalo zurčení živé vody skalního pramene a sluneční svit provoněný pryskyřicí. Říkalo se tu Na Rovénkách. Tady nás něžně objaly panenské lesy a Rovénky přiložily k našim očím kouzelný krasohled vyhlídky do dalekého kraje. Červnový den nás hned napoprvé tak očaroval, že jsme se nechali se šťastným odevzdáním připoutat k tomuto místu na beskydském Soláni po všechny další dny našeho života.“
Vrch Soláň mohl získat pojmenování i po Slunci, které jej ozařuje od časného rána do pozdního večera.
Rozptýlený charakter osídlení si obec Solánec udržela dodnes. V roce 1960 byla obec Solánec spojena se sousední obcí Hutisko a sloučená obec má název Hutisko-Solanec.
Soláň nabízí krásné výhledy do krajiny.
Text a foto © Richard Sobotka