Původní hřbitov kolem dřevěného kostela sv. Anny ve Valašském muzeu v přírodě nikdy skutečným hřbitovem nebyl. Spíše mohl být považován za jakési valašské lapidárium železných křížů a kamenných náhrobků různých tvarů, přičemž mimořádnou pozornost poutaly kamenné náhrobky fojtů a valašských portášů.
V letech 1968-69 přišlo tvůrčí trio: J. R. Bečák, J. O. Vranecký a externí spolupracovník muzea prof. Karel Langer s námětem založit u kostela v areálu Dřevěného městečka tzv. Valašský Slavín a zkombinovat tak sbírku starých křížů a kamenných náhrobků se skutečnými hroby s ostatky významných osobností kulturního života Valašska.
V závěru 60. let 20. století se začalo uvažovat o imitaci vesnického hřbitova v blízkém okolí kostela, jak to v minulosti bylo na Valašsku obvyklé.
Kostel v Dřevěném městečku je kopií kostela z vesničky Větřkovice nedaleko Příbora, postavený byl roku 1632, roku 1887 však do základů vyhořel. Rekonstrukce byla provedena podle dochovaných kreseb. Se stavbou bylo započato roku 1939, dokončena byla roku 1946, kostelík zasvěcen svaté Anně. Prostor kolem kostela, určený pro hřbitůvek, byl ohraničen parkánovým plotem.
Od roku 1969 byl iniciativou ředitele muzea ing. Jana Rudolfa Bečáka a jeho spolupracovníků Josefa Maléře a prof. Karla Langera hřbitůvek postupně proměňován na Valašský Slavín významných osobností, které se zasloužily o rozkvět Moravského Valašska, spisovatelů, národopisných pracovníků, hudebních skladatelů, sběratelů písní a v poslední době také sportovců. Na jejich hroby byly umístěny náhrobní kameny renomovaných umělců, které samy o sobě představují galerii uměleckých plastik.
Prvním pietním aktem bylo přenesení ostatků valašského muzikanta Janka Pelára ze značně zanedbaného hrobu v Pržně a jejich uložení 5. 10. 1969. Jan Pelár (1844 v Hošťálkové – 1907 v Pržně), valašský lidový muzikant. Jeho kapela byla vybrána na Národopisnou výstavu Českoslovanskou do Prahy, kde roku 1895 hrála v hospodě Na posledním groši. Ostatky Janka Pelára byly uloženy 5. 10. 1969.
Pod ochozem kostela se v současnosti nachází lapidárium, kde jsou umístěny různé kříže a náhrobky.
Součástí areálu dřevěného kostelíku a Valašského Slavína jsou dva dřevěné kříže. První z nich stojí před kostelem sv. Anny, zhotovený podle návrhu Bohumíra Jaroňka z roku 1911. Kříž podle starší předlohy z Valašské Polanky vyrobili v závěru 20. let 20. století stolaři v dílně tehdejšího předsedy Muzejního spolku Josefa Kramoliše. Uprostřed kříže je zavěšena kaplička s polychromovanou plastikou Piety, u paty pak uveden letopočet 1927. Druhý kříž se nachází východně od kostelíka, je bohatě zdobený dřevořezbami. Jedná se o kopii kříže z Police, kterou v 60. letech 20. století zhotovil řezbář František Majer. Poškozený originál z roku 1886 je umístěn v ochozu kostelíka.
Další významné osoby: Kramoliš Čeněk – spisovatel (7. 12. 1862 Rožnov – 16. 6. 1949 Brno); ostatky uloženy 18. 10. 1970; pomník od akad. sochaře Miloše Vlčka. PhDr. Jaroslav Štika, CSc. Ředitel Valašského muzea v přírodě (1972 – 1999). Emil Zátopek – sportovec (9. 9. 1922 Kopřivnice – 21. 11. 2000 Praha). Ostatky uloženy 24. 6. 2001. Pomník od Petra Nováka z Jaroměřic. Hofman Karel – malíř (14. 9. 1906 Jablůnka – 27. 11. 1998 Valašské Meziříčí). Ostatky uloženy 13. 9. 1999. Pomník od Akad. sochaře Josefa Vajce. A další.
Valašský Slavín patří k nejnavštěvovanějším místům valašského muzea v přírodě.
Text a foto © Richard Sobotka