Pořídil jsem si nové boty. Nebyly právě levné. A podívejme se na mršky, už po několika krocích vláčím za sebou rozvázanou šňůrku, jako starý osel špatně nasazenou ohlávku. Raději usednu na lavičku a zkusím rozvázanou šňůrku znovu uvázat.
„Milý pane,“ přisedl si oštera mužský, co má patent na rozum. „Vynaleznout nerozvazatelné šňůrky u bot, na tom si vylámaly zuby už kolikeré vědecké kapacity. A víte, že se to jednomu pokusníkovi nakonec přece podařilo? Obyčejný kluk. Živ je zametáním chodníků, protože všecky ostatní profese jsou pod jeho úroveň. Ale žádnému ani muk! Je to něco jako státní tajemství. Vám to prozradit můžu, vás dobře znám, na stará kolena pokaždé hned všecko zapomenete, což také není k zahození. Jmenoval se ten kluk Pepa Vaňásek.“
„Copak už není?“
„To bylo tak. Našel v kontejneru vyhozené střevíce. Úplně nové. Asi jako ty vaše. Měly jedinou vadu na kráse, pořád se jim rozvazovaly šňůrky. Řečený Pepa Vaňásek vzal střevíce domů, bydlí v chajdě stlučené z desek támhle u řeky, taková trochu lepší psí bouda, a tam tak dlouho rozumoval nad problémem, až vymyslel nerozvazatelné šňůrky u bot. Pravda, nějaký čas to trvalo, přece je nakonec vyrozumoval. Trochu se při tom zapotil, ale jak všecko vyšpekuloval, na to se mne neptejte, já umím akorát řešit integrály a rovnice o pěti neznámých, ta jeho šňůrkovací věda je na mne příliš vysoká aritmetika.“
„U všech rohatých, zadrhla se mu snad nerozvazatelná šňůrka do bot kolem hrdla?“
„Ještě za života integrálního vynálezce Pepy Vaňáska stály vědecké kapacity před tou jeho trochu lepší psí boudou ve frontě. Leč marně,“ krčil oštera mužský rameny. „Řečený Pepa Vaňásek totiž aplikoval nerozvazatelné šňůrky na bruslovacích botách. A teď prý všem těm bruslařským pirueťákům a skokanům ukáže, co všecko nerozvazatelné šňůrky vydrží. Prisamvačku vydržely všechno. Jenže nešly rozváza, když Pepa Vaňásek svou závratnou bruslíci eqvilibrici bez jediného pádu zakončil.“
„Co na to vědecké kapacity?“
„Prostě žasli,“ usmál se oštera mužský. „A pořád mu kladli debilní dotazy, jako například… To s tím na nohách teď chodíte i spát? A chodíte v tomhle dresu i na záchod? Také do kostela a třeba i na úřad? A co, kdybyste se rozmyslel a chtěl se oženit, půjdete na bruslích na radnici a během svatební noci i do postele? A nenarodí se vaše případné děti už s bruslemi na nohou? Co bych vyprávěl. Ptali se na kdejakou debilitu, že se i nedospělci na odposlechu od studu červenali.“
„Zašmodrchaly se mu nohy při piruetě, nebo při riskantním salto mortale na ledové ploše?“
„Pepa Vaňásek sice vynalezl nerozvazatelné šňůrky, jenže měly strašně dlouhé konce. A ty mu kamarád bruslista přišlápl na rušné ulici.“
„Upadl snad probůh pod dodávkové auto s pekařskými výrobky, které je právě míjelo?“
„Vyvázl z karambolu bez jediného škrábance. Nadějný vynálezce Pepa Vaňásek zahynul v té své boudě tam dole na břehu řeky totálním vyčerpáním na poli vědy.“
„Pohřbili ho i s bruslemi na nohou?“
„To byste nevěřil, co s tím byly za patálie,“ poznamenal ten oštera mužský. „Funebráci vzali Pepovi Vaňáskovi míru krejčovským metrem. Jenže zapomněli na brusle a vynálezce Pepa Vaňásek se pak nějak nemohl pro svou přesmíru do rakve vlézt. Pokrčili mu nohy, pak to šlo. Jenže než se zástupy čumilů s milým vynálezcem Pepou Vaňáskem rozloučily, prořezal se ostře nabroušenými bruslemi skrzevá rakev ven. To už se nedalo nic dělat. Funebráci měli za úkol pohřbít umrlce obrusleného či neobrusleného, nic víc. Jenže hrobník musel narychlo zemitou ubikaci prodloužit. A byla to práce v jílu tvrdém jako beton. Hrobník hlasitě sakroval, až se okolní hory zelenaly, a že se příště na takovou práci vy… No, buďte, milý pane, s Pánem Bohem. Vidím, že máte u jedné boty rozvázanou šňůrku. To by se ovšem našemu vynálezci nerozvazatelných šňůrek do bot Pepovi Vaňáskovi stát nemohlo …“
Mužský oštera šel konečně po svých.
Zul jsem nové střevíce, vhodil je i s nadmíru dlouhými šňůrkami do nejbližšího koše na odpadky, vrátil se z procházky domů jen v ponožkách.
Text a ilustrace © Richard Sobotka