Dušičky
Připomínka památky zesnulých letos připadá na sobotu 2. listopadu.
Pohrabáčův hrob na rožnovském starém hřbitově. 
Historie Dušiček sahá v zemích s křesťanskou kulturou až do 10. století. Hroby jsou zdobeny živými květy na znamení prolínání života se smrtí. Zapálená svíčka symbolizuje, že smrtí život nekončí, ale má pokračování ve vzpomínkách pozůstalých na společně prožité chvíle. Na hřbitově není žádného rozdílu mezi bohatými, majetnými a chudobnými.
Staří Valaši měli pořekadlo: „Nic si sebú do hrobu nevezmeš.“
Významný hudebník Jan Rokyta, jehož ostatky odpočívají na Valašském Slavíně, má do náhrobní desky vytesáno: „Do nebe si bereme vše, co jsme rozdali během života.“
Kterýsi pozůstalý při ukládání ostatků dalšího člena rodiny, už třetí generace do téhož hrobu poznamenal: „K neuvěření, kolik lidí se vejde do jedné malé cimerky.“
Tituly a hodnosti vytesané do kamenných pomníků působí jako dekorace. Důležitější je, co po člověku na této zemi zůstalo.
Je dobré v čase Dušiček postát na „Božím poli“, ozdobeném květy a ozářeném třepetavými plamínky svíček, a zavzpomínat. Vzpomínkami na osoby nám milé zároveň procházíme i svůj život.
Cestou ze hřbitova, listí ze stromů se sype a vítr jim smýká po dlažbě, až syčí a haraší. To duše našich milých nás provázejí, alespoň chvíli s námi pobýt v ten jediný neobyčejný den.
Rožnovské hřbitovy
Je k neuvěření, že původně malé městečko Rožnov má sedm hřbitovů.
Prvý a nejstarší z nich vznikl kolem někdejšího dřevěného kostela Všech Svatých, postaveného již před rokem 1490.
Druhý hřbitov byl evangelický z roku 1858 a mohl vzniknout jen na okraji města v kolonii Horní Paseky. Po roce 1990 byl upravený a existuje do dnešních dnů.
Třetí rožnovský hřbitov – židovský, byl v kolonii Horní Paseky zřízený roku 1897 poblíž hřbitova evangelického. Byli na něm ukládáni židovští souvěrci, které po úmrtí v rožnovských klimatických lázních nebylo možné pohřbít ve stanovené lhůtě v jejich domovině. Hřbitov časem zcela zanikl, pomníky byly v závěru 20. století přeneseny na existující židovský hřbitov ve Velkých Karlovicích.
Roku 1884 bylo nařízeno původní hřbitov v blízkosti kostela zrušit a zřídit hřbitov nový. Až roku 1888 byl pro v pořadí čtvrtý rožnovský hřbitov zakoupen pozemek v Dolních Koutech na Prochodné. Pro vleklý spor mezi obcí a farou, kdo má na hřbitově poroučet, byl pohřeb Jiřího Janíčka, sluhy polesenského úřadu, který zemřel 6. července 1889, byl jako první pochován na hřbitově 9. července 1889 bez kněze do neposvěcené země. Po urovnání sporu byl hřbitov vysvěcen 30. března 1890.
Pohřbívání na tomto dnes „starém“ hřbitově v Dolních Koutech bylo po 89 letech roku 1978 pro nedostatek místa ukončeno. Rozhodnutí „starý“ hřbitov likvidovat bylo později změněno a hřbitov byl ponechán na dožití. Po roce 2000 bylo obnoveno urnové pohřbívání a rozhodnuto uchovat „starý“ hřbitov parkovou úpravou jako památku s více jak stoletou historii, uspořádáním, charakteristickou rozmanitostí pomníků, náhrobků, i genezí pohřbených, jako cenný kulturní prostor.
V pořadí pátý hřbitov byl založený roku 1888 v tehdy v samostatné obci Tylovice a sloužil i pro rovněž samostatnou obec Hážovice (od druhé poloviny 20. století byly obě obce sloučeny s městem Rožnovem jako místní části), takže lze tento hřbitov považovat za pátý rožnovský.
Šestý rožnovský hřbitov vznikl roku 1965 z iniciativy tehdejšího ředitele Valašského muzea Ing. Rudolfa Bečáka kolem kostelíka sv. Anny jako čestné pohřebiště Valašský Slavín. Jsou tam uloženy osobnosti, které se významně zasloužily o Valašsko.
Sedmý „nový“ a prozatím poslední rožnovský hřbitov byl založen roku 1978 na Láni. Vybavený byl obřadní síní. Jsou odtamtud pěkné výhledy po okolní krajině, na vrch Hradisko a také na masiv památného Radhoště.
Starý rožnovský hřbitov.
Nový rožnovský hřbitov na Láni. Evangelický hřbitov.
Valašský Slavín – hrob sourozenců Jaroňkových. Vpravo hřbitov Tylovice.
Text a foto © Richard Sobotka