Navštívili jsme Skalíkovu louku jednoho krásného léta po roce 1960. Tehdy jakákoliv zmínka o horské chatě v nadmořské výšce 960 m, s restaurací, ubytováním, koupalištěm a s nádhernými výhledy na Beskydskou hornatinu široko daleko předcházela její pověst.
Přístup po krásné lesní cestě, která u Skaličky končila, naráz otevřel pohled na pěknou horskou chatu a současně i na hory všude kolem. U bazénu kleč a travnatý svah, stačilo rozprostřít ručník a slunit se a mezi tím se chvílemi ponořit do čiré vody bazénu a zaplavat si. O koupališti kolovala pravdivá pověst, že je nejvýše položeným a zároveň nejstudenějším. Byl totiž sycený přímo z nedalekého pramene. Přivykli jsme si a otužili se, takže toho léta už pro nás v žádné řece nebo vodní nádrži nebyla voda studená.
Skalička byla otevřena v roce 1930. Nájemce Jaroslav Krejčí ve své době nabízel Skalíkovu louku a „Pustevně na Radhošti 1018 m nad mořem, jako hlavní turistické středisko radhošťských Beskyd, oblíbené letovisko a ideální místo k lyžování. Otevřeno po celý rok. 110 pokojů, elektr. světlo, ústřední topení, lázně v domě. – Plovárnu, sluneční lázně, tenisové a wolleyballové hřiště, jízda koňmo. – Kulečník, ping-pong, klubovna. – V zimě lyžaření a sáňkování. – Vlastní skleníky a zahrada ve výši 960 m.“
Znovu jsem na Skaličku zavítal až po desítkách let, kdy jsem chtěl tento turistický klenot ukázat přátelům. Přivítaly nás zamčené dveře chátrající stavby, popraskaný bazén, takže počáteční stav celkové devastace. Ta v roce 2024 ukončila historii turistické chaty Skalíkova louka celkovou asanací se záměrem vybudovat novou turistickou chatu, která naváže na tradici Skalíkovy louky.
Značené turistické cesty horským terénem zůstaly. Také výhledy na Beskydy, které jsou v každé roční době jako malované.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka