S nástupem podzimu se na starém Valašsku dostávaly na stůl jiné pochoutky – maškrty, než jen obvyklé „Zemňáky a zelé, živobytí celé.“
Pokud se podařilo na hospodářství vypěstovat pašíka, byla na pořadu i zabijačka.
Kromě dalších dobrot dokázal šikovný řezník získat z masných produktů ovarovou polévku prdelačku, zhotovit jelítka a jitrnice. A také připravit tlačenku, čili valašský presbuřt podle receptu: V jednom hrnci se uvaří vepřová hlava, uši, kotky a různé odřezky. Ve druhém hrnci zase plíce, játra, ledviny a lehké píce.
Pak se všechno pořeže na malé podélné kousíčky. Přidá se na růžovo osmažená cibulka, mletý pepř, marijánek, sůl. Vše se důkladně promíchá a natlačí do řádně vyčištěného žaludku, nebo tlustého střeva. Tlačenka se znovu asi hodinu pozvolna vaří. Pak se po dobu chlazení zatíží těžkým kamenem.
Kdo raději jídlo nemasité, dopřeje si chutné horské zemňáky s mlékem a máslem.
Prý nejlepší jsou brambory pečené podle receptu: zbavené slupky se uloží na plech, omastí máslem a posypou solí. Takové jsou nejchutnější.
Ze zemňákového těsta se s oblibou pekly placky. Na horkou plotnu šporáka (ne rozpálenou) se rozetřela na centimetr silná vrstva zemňákového těsta, zadělaného mlékem, kyškou, nebo podmáslím. Placek se opékal z jedné i z druhé strany a po opečení se natíral z obou stran čerstvým máslem neb smetanou. Už hotové placky se kladly na mísu, kde si po několik hodin podržely vláčnost.
Může se ovšem stát, že z přemíry dobrot začne jedlíkovi škroumat v břiše. Na utišení moření je v takovém případě nejlepším receptem gořalka s pepřem. Dobře poslouží silnější režná. Do půlečky gořalky se dá na špičku nože mletého pepře, zamíchá a rázem vypije. Když bolest nepřestala, může se opakovat.
Dobrou chuť!
Text a foto © Richard Sobotka