Jako reakci na můj článek v B92 s informací o letošní výstavě betlémů na zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí jsem obdržel dopis naší kolegyně, zakládající členky SČB a letošní jubilantky paní PhDr. Jiřiny Hánové. Posteskla si v něm, že u nás není doceněna řezbářská (a betlemářská) práce významného česko-amerického sochaře prof. Albína Poláška, nar. 14. 2.1879 ve Frenštátě pod Radhoštěm.
K tomuto tématu se mezi námi rozvinula velmi zajímavá diskuse s bohatou výměnou informací, kterou Dr. Hánová doplnila zprávami od svého bývalého studenta, žijícího v USA. Myslím, že toto téma může zajímat i širší betlemářskou veřejnost. Ač nejsem valašský rodák, přece jen žiji na Valašsku již 58 let a jsem s tímto krajem silně srostlý. Proto není dílo Albína Poláška pro mne neznámé a sochu pohanského boha Radegasta umístěnou na stezce z Pusteven na vrchol Radhoště (originál nyní na radnici ve Frenštátě)znám stejně, jako její druhý originál v pražské Zoo v Troji). Také sousoší slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje mám v paměti i s rokem jejich slavnostního odhalení při Slovanské pouti v červenci 1931, za osobní účasti autora. Rád bych svými poznatky z nově získaných zdrojů rozšířil a hlavně doplnil někdy ne zcela přesné informace o tomto významném frenštátském rodákovi.
To, že Valašsko a zvláště rodiště Albína Poláška Frenštát na svého světově známého rodáka nezapomnělo, dokládá množství publikací popisujících jeho dětství. Ale i vzpomínková alba a články uvedené v regionálním tisku k výročím umělce (*) zpracovaná především historiky a v péči Městského úřadu a Muzea ve Frenštátě jsou cenným dokladem zájmu našeho kraje o jeho život a dílo. Důvodem, proč je Albín Polášek více znám v Americe je to, že většinu svého velmi plodného života strávil již v USA, kam odešel v roce 1901 ve svých 22 letech. Dětství prožil ve svém rodném městě a již od pěti roků se projevoval jeho nesmírný umělecký talent zobrazit kresbou, nebo řezbou, krajinu, zvířata i lidi kolem sebe. Ve druhé polovině 19. stol. byl Frenštát jedním ze tří betlemářských oblastí, kde se více než třicet rodin zabývalo malováním betlémů na papíru a lepence (více v knize K. Procházky „O betlémech… „ z roku 1908). Inspirací k tvorbě frenštátských malovaných betlémů byly dřevěné vyřezávané betlémy z blízkého Příbora, kde působili piaristé a také několik řezbářů samouků jako např. bratři Bohumínští, Alois Grosmann, Antonín Staroveský (1827-1917), později, počátkem 20. stol. pak František Horkel , Valentin Šitavanc a Antonín Jařabáč. Jejich figurky i celé betlémy byly inspirací pro frenštátské malíře. Také v rodině Poláškově všichni synové malovali figurky, města a betlémské dáliny a každoročně rozšiřovali svůj betlém. Albín byl nejmladší ze sedmi synů a spolu s bratrem Františkem patřili k nejzdatnějším malířům betlémů, které dokonce prodali do sousedních vsí Tiché a Bordovic. Albín ale vynikal také v práci s křiváčkem, nožíkem, který vždy nosil na pastvu, a tak v přírodě Beskyd tvořil své první figurky. Do učení se mu však nechtělo, až se nakonec, za finanční pomoci svého bratra, vyučil řezbářskému řemeslu u mistra Mayera ve Vídni, kde také dva roky pracoval většinou na nábytkových, nebo sakrálních zakázkách. Spoluprací bratrů vznikl první Poláškův dřevěný betlém, který si Albín odvezl s sebou za moře, kam odejel za svými dvěma staršími bratry Emilem a Robertem (oba byli kněží), aby hledal vysněné umělecké cíle. První jeho prací v Americe byla reliéfní dřevořezba P. Marie s dítětem a sv. Dominikem pro kostel v městečku Veselí ve státě Minnesota, kde působil bratr Robert jako duchovní správce farnosti.
Velmi brzy získal zaměstnání v La Grosse ve Wisconsinu u firmy vyrábějící kostelní oltáře. V roce 1903 byl přijat na obor sochařství Pensylvánské akademie krásných umění ve Filadelfii. S bratrem Robertem stavěli každoročně frenštátský betlém rozšířený o figurky, které Albín vyřezal za svého pobytu ve Vídni, naposled o Vánocích 1902. Bratr v krátkém čase podlehl nemoci, která ho trápila od mládí. Na akademii se již začal silně rozvíjet Albínův obrovský talent a ve třídě profesora Ch. Graffyho patřil k nejlepším. Po získání prestižní ceny za sochu Archanděla Michaela odjíždí na studijní pobyt po Evropě, navštíví Itálii a také svého mistra Mayera ve Vídni. Zavítá rovněž domů, do Frenštátu, ale s maminkou se již nesetká (zemřela počátkem května 1906). V roce 1907 vytváří dílo, které má být vyjádřením jeho tvůrčího kréda sochu „Strůjce svého osudu (Man Carving His Own Destiny)“. V roce 1910 začíná jeho tříletý pobyt v Římě, kde vytvořil několik monumentálních děl z nichž vyniká „Rozsévač“, rozsévající zrno dobrého činu. Římský pobyt formuje Poláškův názor ke klasicistnímu pojetí tvorby. Po návratu z Evropy se na čas usazuje v New Yorku, kde vytváří několik portrétů a soch významných osobností. Nabídku Art Institutu v Chicagu z roku 1916 stát se vedoucím sochařského ateliéru v r. 1916, nemohl odmítnout. Realizuje své sny a vytváří celou řadu monumentálních soch, z nich některé později věnoval svému rodnému městu. V roce 1922 navštěvuje poprvé po Velké válce svoje rodiště, kde se naposledy setká s bratrem Františkem. V r. 1925 navštíví Frenštát spolu se svými americkými přáteli manželi Fairbanksovými, kteří byli uchváceni krásnou přírodou Beskyd, Slovácka i Prahy, hudbou i lidmi. Po jejich odjezdu zůstal Albín ještě několik dnů ve Frenštátě a vyřezal zde dřevěnou sošku boha Radegasta vysokou asi 120cm, kterou si odvezl do Ameriky. Byla to první podoba pohanského boha Slovanů v zamýšlené řadě dalších bohů, pro které chtěl vytvořit důstojný prostor pod horou Radhoštˇna „louce bohů“. Sem hodlal umístit další sochy z galerie slovanských bohů-Triglava, Peruna, Svantovíta, Vesny, Lady, Živeny. V období 1. republiky navštěvuje sochař svoji rodnou vlast pravidelně a vytváří zde v r. 1927 v ateliéru Karla Nováka v Praze sochu W. Wilsona, která byla odhalena v následujícím roce oslav 10. výročí vzniku ČSR. Tou dobou je již umělec trvale usazen v Chicagu, kde jako profesor Art Institutu vytváří nová díla. V roce 1929 se však vrací domů, v Praze si pronajímá ateliér a tvoří z umělého kamene novou podobu boha Radegasta s býčí hlavou s rohy držící v jedné ruce roh hojnosti a ve druhé sekyru. Druhý odlitek, který Polášek plánoval umístit ve své zahradě, končí nakonec v pražské zoologické zahradě. Ve stejné době bylo v Maškově umělecké slévárně v Praze odlito v bronzu sousoší slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Socha Radegasta i sousoší věrozvěstů, které sochař věnoval svému rodnému městu, byly slavnostně odhaleny 5. července r. 1931 při Slovanské pouti za účasti několika tisíců lidí a mnoha významných osob, mezi kterými nechyběl všemi chválen a oslavován autor díla. K oslavám 20. výročí vzniku republiky ve Frenštátě patřilo i odhalení monumentální sochy, věnované umělcem městu a nazvané „Pravěký zápas“. Symbolika zápasu dobra se zlem v roce 1938 vyzněla i ze slavnostního projevu historika Aloise Zbavitele, který řekl: „To není mrtvá hmota, ale živoucí kus historie, obraz našeho národa, jeho minulosti, přítomnosti i budoucnosti“. Za pár měsíců začala 2. světová válka, která přerušila na dlouho Albínovy návštěvy v rodné zemi. Téměř po deseti letech se vrátil a byl požádán o návrh památníku obětem válek, který měl být umístěn na Horečkách. Po dohodě s místními zadavateli díla vytvořil plastiku „Utrpení“ v podobě Kristovy hlavy. Tento záměr však již nebyl realizován v souvislosti se změnou politického systému. V roce 1949 opouští Polášek Art Institut v Chicagu a stěhuje se do svého nového působiště ve Winter Parku na Floridě, kde si postavil dům s ateliérem a zahradou a kde plánoval strávit své stáří.
Léta prožitá v Chicagu s častými cestami do Evropy považoval umělec za nejkrásnější roky svého tvůrčího života. Bohužel již v roce 1950 je stižen mrtvicí a zůstává ochrnutý na celé levé polovině těla, což významně ovlivňuje jeho schopnost pokračovat v sochařském díle. Uplatnění nachází v malbě, kde plně uplatňuje svoje představy sakrální malby a tvoří soubor obrazů čtrnácti zastavení Křížové cesty a také Narození Páně. V roce 1951 se poprvé, ve svých 72 letech, žení a jeho manželkou se stává Ruth Sherwoodová, jeho žačka a dlouholetá přítelkyně. O rok později však jeho manželka umírá. Popsala ale Poláškův bohatý umělecký život ve své knize „Život Albína Poláška s podtitulem Carving his own Destiny, kterou přeložila Běla Havlíková a vydána byla v češtině v roce 1961 v Edici „Nový domov, Toronto, Ontario, Canada“. Za pomoci své druhé ženy Emilie, vdovy po zubaři Wili Kubatovi (rodina s českými kořeny), se kterou se žení ve svých 82 letech, dále buduje zahradu, kterou zaplňuje kopiemi svých soch a novými plastikami, které vytváří přes svůj handicap. V roce 1964 oslavil tento obdivuhodný člověk 85. narozeniny. V následujícím roce 19. května 1965 však končí životní příběh neuvěřitelně pilného, cílevědomého a nadaného umělce, amerického občana, rodáka z Frenštátu pod Radhoštěm.
A nyní k Poláškově betlemářské tvorbě. Počátky lze datovat do dětských let a pokusů bratrů Poláškových, především Františka a mladšího Albína, malovat podle vzorů frenštátských malířů ( figurky malovali – V. Stejskal, E. Vašek, V. Peregrin, F. Petr, bratři Zátopkové, bratři Bačákové, J. Bartoš, A. Harabiš, bratři Štěpánové a další). Specialitou některých malířů byly betlémové dáliny, hrady a městské domy často slepované z lepenek a tvořící různé betlémské kompozice (J. Halm, bratři Pustkové, Jurek a j.). Takto vytvořili velký barevný betlém, který stavěli v době vánoční a každoročně přidávali nové objekty a figury. Podnikavý duch bratrů Poláškových se rozvíjel vytvořením betlémů, které prodávali do sousedních obcí. Albínovi však nestačily jen betlémy malované. S kudličkou (valašským křiváčkem) a tvarovým dlátem, zhotoveným z nebozezu, začal vyřezávat své první figurky zvířat (vzorem pro betlémského volka mu byla kráva, kterou musel dennodenně pást). Na pastvě u lesa začal vybírat vhodné dřevo a počal tvořit postavičky darovníků. Betlém Albín tvořil až do svých patnácti let a určitě víme, že si ho bratři Robert a Albín odvezli s sebou do USA. Tam ho každoročně stavěli o Vánocích na faře ve Veselí, a tak si připomínali vánoční atmosféru v dalekém domově. Po Robertově smrti v r. 1904 si Albín převezl betlém z Veselí do La Crosse. Tam byl i nadále jeho připomínkou domova. Dnes je tento první a jediný Poláškův betlém součástí expozice v jeho posledním sídle ve Winter Parku na Floridě.
Velmi často se objevují informace o údajném Poláškově betlému, který se nachází ve městě Montgomery ve státě Alabama. Při podrobném studiu Poláškova života jsem získal informaci, že tento monumentální chrámový valašský betlém, jehož autorství je připisováno Albínovi Poláškovi, vytvořil na zakázku frenštátský řezbář Jan Knébl (1866 – 1962) v roce 1928. Zakázku a prodej do USA Albín Polášek pouze zprostředkoval při své návštěvě rodného města v roce 1927. Betlém v Montgomery ve státě Alabama je tedy také dílem frenštátského umělce, řezbáře, malíře a sochaře, majícího velký vliv na kulturní dění v Pobeskydí na přelomu století. Knéblův betlém z r. 1915 můžeme vidět rovněž ve Frenštátě v kostele sv. Martina. Další Knéblovo dílo, které zdobilo kostel v Tiché, bohužel v roce 1964 shořelo při požáru kostela.
Českou betlemářskou stopu v Americe bezesporu zanechaly betlémy, které byly součástí československé expozice na světové výstavě v kanadském Montrealu v roce 1967. Největší pozornost poutal samozřejmě Proboštův pohyblivý betlém z Třebechovic p. O. Dnes se však již pozapomnělo, že součástí expozice byl také valašský betlém, jehož autorem byl rovněž frenštátský rodák Josef Knězek (1908 – 1969) uznávaný umělec a řezbář. A pro úplnost informací uvádím, že v souvislosti s výstavou Expo 67 byl v Torontu na hlavní třídě již o Vánocích 1966 vystaven betlém třebíčského řezbáře Adolfa Jelínka, který byl upoutávkou na nadcházející světovou výstavu.
Použité zdroje:
*Při psaní tohoto příspěvku jsem čerpal především z regionálního dobového tisku „Hlasu městského muzea ve Frenštátě“, dále pak revue „Radostná země“ z r. 1959 a zde uvedeného příspěvku historika Aloise Zbavitele. Dále to byla kniha manželky A. P. Ruth Sherwoodové „Život Albína Poláška“ z r. 1961 (vydáno v češtině) a velmi zdařilého almanachu Jiřího Klučky s názvem „Albín Polášek Strůjce svého osudu“, který vydal v r. 1994 MěÚ a Muzeum ve Frenštátě k 85. narozeninám umělce. Tyto práce také obsahují podrobný popis Poláškových soch s daty a místy jejich vzniku.
Fotografie:
Valašský frenštátský betlém Albína Poláška vytvořený ve Frenštátě 1895 – nyní ve Winter Park Florida, USA
Poláškův betlém v době vzniku 1895
Památník Albína Poláška, Winter Park – v pozadí betlém A.Poláška
Narození Páně – obraz – autor A.Polášek, počátek 60. let 20. stol.
Valašský betlém Jana Knébla – Montgomery, Alabama USA
Betlém Jana Knébla v kostele sv. Martina ve Frenštátě
Betlém Josefa Knězka
Napsal Ing. Ivan Hejtmánek
