Pozdní podzim

I když do astronomické zimy ještě nějaký ten týden schází, obloha už se kaboní těžkými mraky. I tak může být ještě veselo. Sluníčko si tu a tam najde mezírku mezi mračnými duchnami, podívat se co je tam dole na tom světě plného lidí a všelijakých tvorů nového.

Stačí si stoupnout do závětří, hned hladí pořád ještě teplou dlaní. Je to už takové vousaté sluníčko. Ráno se mu nechce vylézt z pod zahřáté duchny. A pak, jen co se trochu rozkouká, už zase zívá a ohlíží se, kde zůstala postýlka. A jen co se ručičky spěchajících hodin přehoupnou přes poledne… Co je to za blažený pocit, vklouznou zpátky do postýlky, ani ji ráno nebylo třeba ustýlat.

Ach!

Román na téma Chvála lenošení, až jej někdo konečně napíše, určitě půjde z ruky do ruky.

Známe i sluníčko jiskřivé, jasné a přímo zvonící, ale také mžouravé, ospalé a trochu líné. Ovšem i sluníčko zubaté.

Zubaté sluníčko přivírá oční víčka a s pomocí opožděného jarního mrazíku zároveň kouše. Přesto ho máme rádi a netrpělivě ho vyhlížíme. Je totiž předzvěstí jarních dnů. A ty, pokud se vydaří, pak žene jen rostlinstvo do pupenů a do květů, ale vrací do tváří milé úsměvy.

Ach jaro! Že od listopadu musíme do prvního jarního dne nejprve odpočítat více jak sto dnů? Že je to daleko? A že … a že… a že…

Nechejme vousaté sluníčko a jeho sladké sny pod duchnou, ať si odpočine, však se ještě po obloze něco naběhá!

Víme, že měsíc listopad už voní Vánocemi. A co teprve měsíc prosinec? To se hrnou svatí jeden za druhým: Barborka, Mikuláš, Lucie… Pak někdo zavěsí nad obzor zářivou hvězdu na znamení, že jesličky, oslík a volek už jsou připraveni. A může nastat chvíle všech chvil…

Darovníci tou dobou už spěchají k Betlému a hned za nimi i Tři králové…

A doma … ach doma …

Pod rozzářeným stromečkem oči dětí a spousta dárečků …

Vánoční čas se houpá na lahodné melodii zvonů.

Jsou snad nějaké námitky k vousatému sluníčku? Je náš kamarád a také se těší na tu velkou chvíli.

A co udělat s pozdním podzimem?

Coby… utrhneme v kalendáři list, pak další… Ničeho více netřeba.

Text a ilustrace © Richard Sobotka

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *