Prosinec – Indiánský měsíc dlouhých nocí. Však se říká: Na Vánoce dlouhé noce. A nejsou během roku delší, než právě na Vánoce.
Znamení kozoroha. Planeta pro narozené od 23. prosince do 20. ledna. Lidé narození v tomto měsíci vyznačují se bystrým postřehem, pevnou vůlí, jsou velmi spořiví.
Měsíční kámen Tyrkys – symbolizuje úspěch. Tyrkys je vodnatý fosfát mědi a hliníku, obsahující někdy železo. Za nejcennější je považována blankytně modrá barva. Tyrkys pochází z Iránu, jméno znamená turecky kámen.
Prosincové pranostiky: Na svatou Barboru sáně na dvoru. – Svatý Mikuláš splachuje břehy. – Lepší Vánoce třeskuté nežli tekuté. – Na svatého Štěpána každý se má za pána. – Po svaté Baruši střez nosu i uši. – Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá. – Vánoce jsou Vánoce a pečeně jest jejich sestra. – O Silvestru papeži snížek si již poleží. – Přichází-li zajíc do ohrady, bude zima ještě tužší. – Vánoce v jeteli, letnice ve sněhu. – Studený prosinec se sněhem dá žito na každé výšině. – Není-li prosinec studený, bývá příští rok hubený. – Když prosinec bystří, po Vánocích pak jiskří. – Zelené Vánoce, bílé Velikonoce. – Severní větry a červánky učiní zimě brzký konec. – Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná.
Prosinec.
Prosinec je domovem dnů plných radosti.
Začíná stříháním třešňových větviček na Barborku. Přidat k nim snítku zlatého deště a třeba i větvičku z břízy. Barborka rozkvete právě na štědrý den, připomene vzdálený čas plný slunce, květů a svěží zelené radosti.
Jen o několik dnů později přináší dárky Mikuláš. Dobrotivý stařec odpouští drobné prohřešky, obdarovává hodné i ty málo zlobivé.
Pak přijde den přisouzený Glii. Možná významný jen tím, že si toto hezké dívčí jméno vybral do titulní role jedné ze svých her Shakespeare.
To už je docela blizoučko Lucie. Ta sice noci upije, ale dne nepřidá. Navíc předznamenává deset předvánočních dnů naplněných shonem, nervozitou a napětím. Hospodyňky utrápeně vzdychají, kdy už všechen ten spěch skončí! Je to radostný shon. Spižírna se plní sladkými koláčky, cukrovím, čokoládou.
Zaplňují se rovněž tajné úkryty všelijakými překvapeními. Den ze dne napětí vrcholí. Nikam do žádné skříně do žádné zásuvky se nesmí nahlédnout. Pozor na podřeknutí! A při tom pořád ta úzkost – bude se dárek líbit? Přinese radost?
Všechno vyvrcholí čtyřiadvacátého štědrovečerní večeří. Ten správný okamžik však nastane až o chvíli později. Teprve až je nádobí umyto a uklizeno nastal okamžik rozbalování dárků.
Zabývat se svatvečerem je jako přidávat o štědrém večeru cukroví do vrchovatě plné mísy. Vždyť celé ty třídenní slavnosti vánoční jsou krásné, štědré a nezapomenutelné.
Když konečně odezní, je čas v nedočkavém spěchu připomenout si další tohoroční jména: Žanetu, Bohumila, Juditu a Davida. A nakonec s velkou slávou také Silvestra. Neboť Silvestr je přece jen něco víc, než jen pouhý svátek. Je to zároveň poslední den v roce. A tedy loučení se starým rokem, při kterém ovšemže není místa pro pláč.
U prosince by bylo možné připomenout některé klimatické i časoměrné údaje, případně srážkové anomálie. Také svátkové prázdniny školáků. Prosinec by bylo možné popsat na deset způsobů a v každém by bylo ukryto nejméně jedno potěšení.
Čím tedy prosinec potěší?
Možná nejspíš Lucií, neboť právě ona zastaví nekonečné krácení dne a dloužení noci. Především štědrým večerem, neboť není krásnější chvíle v celém roce. Navíc je to den zimního slunovratu, právě od tohoto data se zvolna začínají dny prodlužovat. Prosinec potěší také dnem posledním, neboť zároveň s ním odchází starý a už nepotřebný rok, vládu úderem půlnoci nastolí rok nový, snad lepší.
Prosinec, prosinec…
Text a foto © Richard Sobotka