Na 68 příběhů má nová knížka spisovatelky Ireny Kopecké „Barvy duhy“, vydané v závěru roku 2024.
„Vážený čtenáři,“ uvádí autorka. „Otevíráš knížku, ve které možná najdeš svůj vlastní příběh. Byl hezký, proto jsem ho zachytila do vzpomínek, neboť jinak by se časem rozplynul jako ztracený úsměv. Vždyť spokojenost člověka patří k umění radovat se z maličkostí všedních dnů, být šťasten. Ale štěstí máme každý ve svém srdci, jen je třeba najít si k němu cestu. Pokud k tomu přispěje i má knížka, budu ráda.“
Ve hře slov a vzpomínek jde o to vrátit se do časů, které se nikdy nevrátí. Znovu objevit skrýše, kde je ukryto naše dětství. Hledat a objevovat ten čas, ochutnat vítr, který nás lákal rozepnout křídla a vzlétnout nad horizont.
Krátké příběhy jsou jako perličky, které jsme cestou necestou životem poztráceli a chceme je najít pro radost a také pro štěstí, kterého není nikdy dost. Stojí zato stát se duhou, pokusit se udělat svět krásnější. Nedopusťme, aby nám stres zavřel dveře, zacpal uši a zatarasil cestu k pravdě. Nenechejme si vzít smích, který je sám o sobě štěstím.
Ty příběhy nejsou návodem, jak žít, jak se radovat, protože je těžké učit se být moudrý, jak být šťastný, jsou ve skutečnosti nahlížením koutkem oka do života, odhalováním nevšedních všedností.
Není univerzální návod na to, jak být šťastný. Číst v knížce Ireny Kopecké „Barvy duhy“ je to jako klást kamínek ke kamínku. Vždyť štěstí je sestra lásky. A láska je nesmrtelná.
Irena Kopecká prožila dětství a mládí v Příboře. Verše píše od patnácti let. Profesí je učitelkou matematiky a chemie. Její verše vycházely v Učitelských novinách, ve Vlastě, v Pochodni v Hradci Králové, ve zpravodaji Šrámkovy Sobotky, v ČRTU ve Frýdku-Místku, Rozkvětu Novojicka, v Regionu. Zazněly i v Českém rozhlase. Účastnila se různých literárních soutěží v Ostravě, Opavě, Frýdku-Místku, v Novém Jičíně, v Nymburku, v Tachově, v Sobotce, v Praze, ve kterých získala celou řadu ocenění.
Jejím nejmilovanějším básníkem je Fráňa Šrámek a Jaroslav Seifert.
Vydávat knižně své básně začala v r. 1996. Její první zelená básnická sbírka se jmenuje „Strom života.“ Po ní následovala růžová, lyrická sbírka „Krajiny srdce“ a „Pramínky naděje“. V r. 2001 vydala sbírku „Příbore, lásko má“, která vyšla u příležitosti 750 let založení města Příbora. V prosinci 2003 představila v pořadí sedmou básnickou sbírku pod názvem „Ze rtů píseň stéká“.
Dne 18. října 2005 se stala členkou Obce spisovatelů v Praze.
V roce 2007 vydala dvě ucelené sbírky. První pod názvem „Remízky slov“, z níž vyzařuje moudrost a obdiv k přírodě kolem nás. V knížce „Svoju pieseň mlčíte…“ se autorka vyznává z lásky k Vysokým Tatrám a vyšla v česko-slovenském překladu.
V průběhu let publikovala řadu dalších knížek prózy i poezie.
Text a reprofoto © Richard Sobotka