Silvestr roku 2024 připadá na úterý. Má standardní parametry – 24 hodin neboli 1440 minut, či také 86 400 vteřin. Výjimečný je tím, že se jedná o poslední den Starého roku. V ten den jsou v konečné bilanci všechny resty mazány a všelijaké hříšky diskrétně zapomínány. Na stole už leží nová bilanční kniha s obligátními rubrikami Má dáti – Dal prozatím bez poskvrny.
Poslední den v roce – Silvestr – má své jméno po Silvestru I., papeži a vyznavači víry, který byl Říman, syn Rufina a Justiny, a hájil záležitosti církve až do své smrti 31. prosince roku 335.
O 1689 let později je ovšem obsahová náplň tohoto výjimečného dne poněkud rozvernější. S malou nadsázkou lze tvrdit, že po celý starý rok netrpělivě čekáme na den poslední, plný nevázanosti, smíchu, úsměvných pletich a zlomyslných nápadů na úkor druhých, je to den plný humoru.
Jásáme, že konečně nastal poslední den starého roku, završeného nepřívětivosti, zášti, nevraživosti, zloby, pomluv, nepravd a lží. S nadějí očekáváme rok Nový, neotřelý, plný nových myšlenek a nápadů, činorodosti a vzájemné spolupráce pro lepší společné dílo.
Neradujme se předčasně a kroťme naděje, protože i Nový rok, ostatně jako každý předchozí i následující, je také jen „člověk“, a jako takový je obdařený vším dobrým i špatným, jak je to ostatně v povaze každého z lidí.
K dobru onoho přece jen výjimečného dne lze připsat úsměvnou příhodu J. Haška a jeho padajících kalhot, sice si neopomněl vzít kšandy, ale zapomněl si je připnout na kalhoty. Nebo příběh madam F. C. Qvendolíny Cedilové, díky které prosperovala jedna nejmenovaná krejčovská firma, neboť cokoliv pro zmíněnou kyprou madam ušila, jen co zmíněná osoba vyšla v nejnovějším kreativním modelu na veřejnost, švy pod náporem niterného pnutí popraskaly a textilie z ní padaly, jako to na podzim praktikuje stromové listí. Může to být i příběh hloupého vola (pozn. kastrovaný samec – býk – skotu domácího), ačkoliv zapřažen do čela povozu, stále zůstává jen volem. Nebo příběh zamilované krávy, která obdarovala mlékem jen svou oblíbenou dojičku, ostatní si o jejím mléčném produktu mohly nechat jen zdát.
Dlouhá historie nedokázala vymyslet tolik humorných produktů, co účastníci silvestrovského mejdanu za těch několik hodin do půlnočního úderu. Je to o každém Silvestru zaběhané panoptikum: přespříliš unavení jsou odnášeni a uprázdněná místa obsazují další adepti na brnění hlavy.
Těžko říct, zda Starý rok zatracovat a Nový očekávat s nadějí. Jakpak to asi bude tentokrát? Co by poradil svatý Silvestr současným vožungrům? Možná: Bude líp, jen se neví – kdy.
Text a foto © Richard Sobotka