Leden – v české variantě měsíc ledu, ale v minulosti také měsíc vlka. Skauti jej měli za „Idiánský měsíc sněhu“.
Leden má 31 dnů a na severní polokouli bývá leden nejchladnějším měsícem v roce. Na území České republiky je prvý lednový den dlouhý 8 hodin a 11 minut: Slunce vychází v 7.58 a zapadá v 16.09 hodin středoevropského času; poslední den v lednu je delší o hodinu a 7 minut: Slunce vychází 7.35 a zapadá v 16.53 hodin.
Sníh padá, popadává, sype, hrne se, mete, metelí, fujá, fičí, uhlazuje lány do bílých ploch, vrší závěje.
Svět je najednou jen dvojbarevný: bílý a černý. Ale jen zdánlivě. Barvy s nástupem sněhu nemizí, jsou jemnější, pastelové. Lednová obloha jiskří jasnými hvězdami. Noc se při úplňku bělá jako vycíděné stříbro. I v klamavém světle si lednový čas ponechává jas i stín a barevný půltón. Jen šípek rudě hoří na trnitém šlahounu.
A pořád mrzne, až praští.
Dětem mráz nevadí. Boby, sáňky a hurá na nejbližší svah, užít si sněhu. Třeba otisknout pažemi do bílé plochy andělskou podobu našeho života, našich dnů, našich tužeb, našich nadějí.
Také rychle umést zamrzlou řeku. Kdo se jen trochu dokáže udržet na dvou přibroušených kouscích železa, přimontovaných k podrážce bot, bruslí na kdejaké louži, rybníku či potoku s chutí i přes četné pády na tomto bezplatném kluzišti.
Z takového rejdění se radují zejména malíři impresionisté. Tolik zářivých barevných bodů uprostřed bílé plochy, to jsou nejkrásnější obrazy.
Sníh se při každém kroku šustivě hrne a není krásnějšího pocitu, než se brodit prachovými závějemi.
Stíny za svitu Měsíce jsou dlouhé. Zajíc zanechává stopy ve sněhu, kdykoliv proskakuje pláněmi při hledání posledních stébel loňské trávy. Foukne ostřejší vítr, začne sněžit – zaječí stopy mizí. Jakmile znovu zasvítí měsíc, stíny jsou zpátky.
V čase po Vánocích se den prodlužuje zpočátku sotva znatelně, ale nezadržitelně: Na Boží narození o bleší převalení, Na Nový rok o slepičí krok, Na Tři krále o krok dále, Na Hromnice o hodinu více… Už v posledních dnech měsíce ledna se den prodlouží téměř o hodinu.
Pranostiky, které naši předkové přisoudili tomuto měsíci: V lednu je marné hledat na zahrádce kvítí. Je-li začátek a konec ledna krásný, bude úrodný rok. Na Nový rok déšť, o Velikonocích sníh. Za mlhavým lednem plíží se mokré jaro. Třpytí-li se hvězdy noc před Třemi králi, rodí se bílí beránci. Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu. V lednu-li se hrom ozývá, očekávej hojnost vína. Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu. O Fabiánu a Šebestiánu dostávají stromy šťávu. Na svatého Polykarpa plná sněhu každá škarpa. Za mlhavým lednem plíží se mokré jaro.
Měsíčním kamenem pro leden je granát. Symbolizuje poctivost. Granáty vznikají z oxidu křemičitého a dvou kovů, granáty s hliníkem a hořčíkem tvoří zvlášť cenné rubínově červené pyropy.
Horoskop. Podle planetária je od 21. ledna do 19. února ve znamení Vodnáře a lidé narození v tomto období mají prý sklon k uměleckému nadání. Vodnář ve znamení zvěrokruhu je považován za symbolického služebníka lidstva, který vylévá vodu poznání, aby utišil žízeň světa. Vodnáři jsou hledači pravdy, kteří se rádi podělí o to, čemu se naučili. Před rokem 1781 byl Vodnář spojován s planetou Saturn, od doby objevení Uranu mají astrologové sklon označovat za vládce Vodnáře tuto planetu. Ve znamení Vodnáře se narodilo víc slavných lidí než v jakémkoliv jiném znamení. Úspěchu však docílili vlastním přičiněním, důvěrou v sebe sama, sebejistotou a vírou ve své schopnosti. Obzvláště dobře si vedou Vodnáři v politice a na poli práva. Mají také dobře vyvinuté technické schopnosti. V tomto znamení se narodilo mnoho významných vědců, stejně jako věhlasných vynálezců. V lásce a manželství mívá Vodnář chápavou povahu.
Může se snadno stát, a v lednu se něco takového stává, že se odněkud shůry nahrne sněhu víc než dost. A také mráz přituhne, až se sněhové vločky změní do jehliček – v každé z nich poblikává jiskřička naděje pro příští dny.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka