Zašovský kostel si v r. 2025 připomíná 300 let od vysvěcení – před 300 lety byl také položen základní kámen kláštera mnichů trinitářů v Zašové.
Obec Zašová po staletí patří k významným poutním místům. Tradice poutí se váže až ke 13. století do časů tatarských vpádů, kdy křesťanský rytíř, pronásledovaný Tatary zabloudil do zdejších hlubokých lesů. Ve spánku mu Matka Boží s děťátkem v náručí spustila šňůru. Z vděčnosti za záchranu postavil rytíř kapličku v místě zvaném Stračka, kde po dnešní dny ze skály vyvěrá nikdy nevysychající pramen čiré vody.
Stračka je významnou součástí zašovských poutí.
Zašová měla vlastní duchovní správu již ve středověku. Původně stával v Zašové malý dřevěný kostelíček, zasvěcený svaté Anně, na oltáři středověký obraz Panny Marie Zašovské.
S výstavbou nového zděného kostela Navštívení blahoslavené Panny Marie se začalo v roce 1714, kostel byl vysvěcený před 300 lety – roku 1725.
Stavbu kostela financoval hrabě Karel Jindřich ze Žerotína. Na čestná místa pak byli v zašovském poutním kostele pohřbíváni ti, kteří se o vybudování kostela i kláštera nejvíce zasloužili.
Zjistit kam byly jejich ostatky ukládány napomohla odkrýt náhoda.
V roce 1953 byly kvůli zaplavení farního sklepa vodou vykopány čtyři sondy, jedna z nich u zákristie a farního dvora. Právě tam byla 30. června 1953 odhalená rozměrná krypta.
„V kryptě je 17 lebek pohromadě s kostmi. Jedna rozpadlá truhlička s ostatky sestry bývalého zdejšího faráře P. Jandáska, kterou sem dal přivézt z Val. Bystřice,“ zaznamenal tehdejší zašovský farář P. Karel Boháč.
K uložení ostatků ctihodných osobností, které se o zašovský kostel a klášter zasloužily, uvedl pan Josef Krůpa, předseda Matice Zašovské.
„Podařilo se vypátrat, že František Ludvík ze Žerotína byl pohřben přímo v kostele před hlavním oltářem. V samotném kostele byly pohřbeny také i mnozí další příslušníci žerotínské rodiny. Původní kamenná dlažba, ve které byly patrně zasazeny náhrobní desky, označující příslušné hrobky, však byla v minulém století překryta současnou dlažbou a v současnosti již není pamětníka, který by určil, kde a jaké náhrobní desky se tam nacházely.
Pod podlahou zákristie je pohřební krypta, kde byli pohřbíváni řeholníci a mecenáši kláštera. Podle kroniky byly roku 1871 při opravě vyhořelého kostela hroby v kryptě zpustošené.“
Podle Františka Šiguta se František Ludvík ze Žerotína rozloučil s pozemským světem roku 1733 a pochován byl před hlavním oltářem v rouše trinitářském. Tam ho později následovala i jeho manželka Ludvíka, jež za živa štědře obmýšlela zašovský poutní kostel vzácnými bohoslužebnými rouchy a nádobami.
Z dobrodinců se o zašovský klášter velmi zasloužil Rudolf Podstatský na Lešné, jenž zemřel 7. dubna 1740 v Olomouci, pochován byl na vlastní žádost v rouše trinitářském v zašovském kostele.
Dne 23. dubna 1743 zemřel vzácný dobrodinec kláštera, rytíř Jiří Václav Halama ze Starého Jičína, jenž odkázal zašovskému klášteru část svého držení v Manské Sedlnici. Byl pochován rovněž v zašovském kostele v rouše trinitářském.
Zašovský rektor Jan Vranečka zemřel 11. ledna 1743. V zašovském kostele ho před oltářem sv. Jana pochoval rožnovský farář Ondřej Gbur. Tak po dlouhém usilování viděl Vranečka svůj životní sen skončený a dočkal se i toho, že byl v rouše trinitářů v poutním kostele Panny Marie zašovské, jejíž slávu po celý život hledal, také pochován.
„Roku 1755 byl v zašovském kostele pochován další člen rodiny zakladatelovy František ze Žerotína a roku 1779 Michal ze Žerotína. Kromě jiných menších dobrodinců a členů rodiny žerotínské i oni čekají svého vzkříšení v kryptě kostela u Panny Marie zašovské,“ poznamenal pan Josef Krůpa a dodal: „Takto záležitost uvádí František Šigut ve své knize Poutní místo Zašová.“
Krásný interiér zašovského poutního kostela, který podnes skrývá některá tajemství.
Klášter v Zašové začal stavět František Ludvík z Žerotínů (1716-1731), císařský rada a hejtman kraje Opolsko-frankenberského, majitel panství. Dne 22. 10. 1722 byla sepsána zakládající listina. Klášter byl osazen mnichy řádu trinitářů za podmínek, že jejich počet nepřekročí 13 bratří, že se zdrží veškerých sbírek v zemi a že v klášteře budou kněží, kteří znají dostatečně jazyk moravský a budou proto schopni vyučovat lid katechizmu a základním pravdám náboženským a vypomáhat v tamějších farnostech.
Základní kámen nového kláštera byl položen před 300 lety 4. 10. 1725. Koncem roku 1728 se mohli trinitáři do kláštera nastěhovat. Trinitáři v Zašové se věnovali péči o poutníky a výpomoci ve valašských farnostech. Jejich oblibou byla také péče o vodní toky a prameny – také o pramen ve Stračce.
Foto a reprofoto © Richard Sobotka
Foto: Krásný interiér zašovského poutního kostela, který podnes skrývá některá tajemství.