Předjarní ráno. Vlastně ani pěkné, ani ošklivé. Noc ještě dospává, namísto rozsvícených oken jen tu a tam některé zamžourá, ale hned zase pohasne. Můžete si vybrat, jestli počkat na ráno ve vyhřáté posteli, nebo s rukama hluboko v kapsách bloumat potemnělými ulicemi. Jiné roky bývá touto dobou v ulicích města plno závějí a někdy mráz promění ulici v ledovou plochu, ale tentokrát si měsíc únor popletl roční dobu.
A co asi bude dělat jarní měsíc březen, když únor vyložil všecky jeho předjarní a jarní karty. Už i to sluníčko dřív a svižněji vyskakuje v dálce až na obzoru nad hrbatý kopec a pozdní odpoledne protahuje odchod do hajan, co jen to jde. Do prvého jarního dne schází ještě pořádná přehršle dnů a podívejme, kdo si v koruně bezlistého stromu štymuje píšťalku. Každý úryvek písničky je trochu jiný. Vůbec černému muzikusovi se žlutým zobákem nevadí, že jsem jen metr opodál. Zastavil jsem se rovnou pod větví, na které sedí. Vyzkouší trylek a čeká, co jako na to já. Co by? Zahvízdám podobný trylek. Kos v odpovědi melodii malounko obmění. Také jsem pozměnil noty. Tak jeden muzikant sedí na větvi a obměňuje písničku, však jich má pořádnou zásobu. A já stojím s rukama v kapsách pod ním na chodníku a pískám po jeho, ale také trochu po svém a hřeje mne u srdce, že se mne muzikant na větvi chvílemi snaží napodobit. Už ani nevím, jak dlouho jsme se s těmi melodiemi přetahovali, popískávali jeden podle druhého a zase i trochu jinak. Mít klobouk na chodníku, možná i nějaká mince by do něj spadla, ale kdo by tak časně ráno vylézal z postele kvůli nějakému hvízdání a pohvizdování. Konečně dospěl kolega hvizdoš v černém fráčku a se žlutým zobákem ve svém partu k poslední notě. Ani se nerozloučil, rozepjal křídla a byl ten tam. Co já sám, se svou hubenou melodií? Dokončil jsem ranní okruh a vrátil se do vyhřátého bytu. Při přípravě snídaně mrknu jedním okem do kalendáře, teprve polovina měsíce, to je na přivolávání jara pořád ještě času habaděj. I tak si trochu zahvízdám. A čekám na odezvu. „Víš, kolik je hodin?“ reaguje rodina rozespale. Ovšemže vím, ale ví oni, že se ráno nového dne už nejméně hodinu promenáduje po ulici? Prostě takové předjarní ráno.
Text a foto © Richard Sobotka