Příběhy myslivců a jejich psích kamarádů.
Obdivuhodné pouto přátelství.
Není pro myslivce krásnější chvíle, než procházet ztichlým lesem ve společnosti jediného opravdového přítele – loveckého psa. Citlivým čenichem dokáže prolistovat všechny vánky, prozkoumat co je v nich zaznamenáno. Najednou znehybní. Přední noha zůstane pokrčená v povětří. Kolem jen hluboká tišina. Dlouhá stébla travin se ani nepohnou. Pak skok, pružiny svalů ve zlomku vteřiny elasticky vymrští psa do povětří. Ještě než se polštářky nohou znovu dotknou země, vybrkne z trávy bažant, koroptev, nebo vyskočí zajíc.
Jsou to noblesní štvanice na lišku ve starobylé Anglii, kdy se pes stává barevnou dekorací a jakýmsi hudebním doprovodem této honosné události lepší společnosti. Jsou to příběhy zkušených loveckých psů, starých mazáků, kteří se vyznají v lese a v lovu. Příběhy psů s krví čistou jak křišťál, ale i těch, jejichž krev je naředěna všelijakými příměsemi a patoky psů obyčejných, přesto si na lovecké stezce nezadají. Jsou to i málo pravdě podobné příběhy o psech s očima ohnivýma a se srstí černou jako noc.
Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepším přítelem člověka. O to pevnější je vazba mezi loveckým psem a jeho pánem – myslivcem. Výraz pán není nejpříhodnější, spíš přítel. Lovec nezřídka vzpomíná na ztraceného psa se slzou v oku a při potulkách lesem neváhá položit na jeho hrob u paty stromu prostou kytičku polních květů.
Jedno je jisté: pokud budou lovci a lovečtí psi, bude mezi nimi existovat obdivuhodné pouto přátelství.
Knížku Lovecké příběhy z Beskyd vydalo Vydavatelství VÍKEND s. r. o., 2025.
Snímek na obálce Jaroslav Vogeltanz.
Kresby. Vydavatelství Víkend s. r. o.
Text a reprofoto © Richard Sobotka