V roce 1970 se pracovníci sociologického výzkumu Fiala a Niklas, v tehdy Západním Německu, patrně z dlouhé chvíle, nebo z nedostatku jiné činnosti, pokusili spočítat cenu člověka. Na základě statistických analýz a výpočtů dospěli ke zjištění, že člověk má cenu 119 388 DM (tehdy západoněmeckých marek). I v té dávno časem zasuté době to byly slušné peníze za těch něco málo přes 200 kostí a 32 zubů, a vůbec nebylo snadné dopočítat se, odkud se ta částka vlastně nabrala.
Podrobná analýza přinesla překvapivé výsledky.
Na umělý chrup (bez zlata) by se dalo připočítat 960 DM. Pokud jde o tělní orgány, pak polovina vody, z níž se ta hromádka kostí skládá, má sotva nějakou cenu. Těch 15,75% tuku, což jsou asi 4 kg, by přišlo přibližně na 15 DM. Za 5,5 kg kostní moučky by sotva kdo zbohatl. Asi 3 kg vápna by přišlo na 7 DM. Na kolik by přišlo 0,5 kg kůže, 2 g ročního přírůstku nehtů a něco víc než ¼ kg žaludku, je ve hvězdách.
Jak se tedy dopracovali k závratným 120 000 DM? Ani když připočteme 6-8 m střev, 2,5 milionů potních žláz a přibližně 90 000 až 150 000 vlasů a jiného ochlupení.
Jistou cenu by mohl mít se svými 1 300 g mozek, ale hodně by záleželo na tom, z jaké hlavy pochází. U řezníka se tehdy platilo za 1 kg 8 DM. To by například Bismarck a Byron utržili každý nejméně 14 DM, Cromwell dejme tomu 16 DM a Turgeněv ještě o něco více. Ovšem Einsteinův mozek, v němž se zrodila teorie relativity, by nebyl k zaplacení.
Určitá cena za člověka by se musela stanovit v případě, že by ještě za svého života odkázal své tělo vědě. Pak by se ovšem muselo zjistit, co stojí u výrobce 900 g glycidů, 7,5 kg tuku, 12 kg bílkovin (ve vajíčku je jich 10 g a stálo 0,2 DM, 12 kg tedy přišlo na 240 DM).
A co ostatní položky? Z poloviny se lidské tělo skládá z kyslíku, 28 % tvoří uhlík, po 4 % máme dusíku a vápníku a po 1 % chlóru a fosforu. Ostatních prvků jsou stopy a ty nestojí vůbec nic a přicházíme k nim nejspíš z prachu a výfukových plynů, v nejlepším případě ze zeleniny.
Jak tedy ti dva filutové přišli na oněch 120 000 DM?
Realista by hádal, že vhodnou životní pojistkou, kdy se při zmíněné ceně u pojišťovací společnosti hovoří o “hodnotném“ člověku. Ale může se také jednat o prémii za dopadení atentátníka na významnou osobu a odměna 100 000 DM, to už je k odhadnuté ceně za člověka hodně blízko.
Ovšem jak dospět k této ceně v případě, kdy zpěvák nebo fotbalista tehdy vydělával za každou minutu přibližně 1300 DM? Například stočlenný mužský pěvecký sbor by za dvouhodinový koncert vyzpíval jeden tank.
Takže pokud se cena člověka posoudí z ryze materialistického hlediska, pak i při vší drahotě dojdou výzkumníci k závěru, že jeden člověk přijde třináctkrát laciněji než jeden tank.
Ovšem pětapadesát let stará ekonomická rozvaha o ceně člověka má původ nejen v minulém století, ale i v minulém tisíciletí. Od té doby DM nahradilo Euro. Ovšem z náplavy, kterou míjející čas přinesl, je potřeba počítat buď s devalvací měny, nebo s devalvací člověka.
Ať počítáme, jak počítáme, patrně stále platí, že i v současnosti je jeden tank pořád přinejmenším třináctkrát cennější, než člověk.
Zdroj: Věda a technika v zahraničí (10/1970, str. 15).
Text a ilustrace © Richard Sobotka