I když továrník Baťa rozpoznal malířský talent Jana Kobzáně, a umožnil mu vystudovat, důvěrná znalost nelehkého života valašských horalů v něm navždy zakotvila silné sociální cítění.
Ateliér na Soláni začal stavět spolu s malířem Podešvou na spáleništi Kantorovy chalupy někdy v roce 1934. Později, když si Podešva postavil kousek níž vilu, koupil i druhou polovinu chalupy. Měl velké plány přebudovat stodolu na ateliér, další ateliér zřídit na půdě, pěkně prostorný, aby v něm mohl dělat velké věci a mít kam odstříknout štětec. Zůstalo jen u plánů. Ale v chalupě pracoval. Domů do Kroměříže přijížděl jednou za čtrnáct dnů.
Za války byl partyzánem. Hodně lidem pomohl, skrýval je. Někdy zůstával v horách třeba i čtrnáct dnů. Potřebný klid k soustředění na práci jej vyháněl na samotu na Soláň.
Nadevše miloval Valašsko. Znal dokonale jeho historii. Při psaní studoval kroniky, vyhledával prameny. Byl touto zemí doslova prorostlý. Tak to bylo i s mluvou, jinde hovořil spisovně, ale doma mezi svými krásným melodickým nářečím.
Možná tenkrát v devětapadesátém ještě nemusel zemřít. Jenže připravoval v Kroměříži velkou výstavu, všechny obrazy musel sám rámovat, zasklívat, to ho velice vyčerpalo. Tak ho tam o tři dny později našel až soused Chvostek. Kobzáň ležel na posteli s knížkou Don Quijote v ruce.
Popel Jana Kobzáně je umístěn na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm.
Vedle kreseb vytvořil Jan Kobzáň množství dřevorytů, techniku řezby využíval i pro knižní ilustraci. Vždy vycházel z tradičních projevů lidové umělecké tvořivosti na Valašsku, jak to dosvědčuje jeho keramika a především malby na skle. Zabýval se také monumentálním uměleckým projevem. Pro gobelínové dílny ve Valašském Meziříčí navrhl řadu rozměrných gobelínů. Také mu vyhovovaly prostorné plochy budov pro nástěnnou výzdobu, tam se rozpřáhl v odvážně pojatých sgrafitech a freskách na budovách ve Valašském Meziříčí, Holešově, Rožnově pod Radhoštěm a jinde.
Na začátku padesátých let 20. století měl Jan Kobzáň nejvíce zakázek na sgrafitovou výzdobu fasád veřejných budov a obytných domů. Návrhy zpracovával až na třímetrových kartonech.
Sgrafitovou výzdobu fasád prováděl Kobzáň také v Rožnově pod Radhoštěm. Ve starobylém a kdysi zcela dřevěném městečku Rožnově pod Radhoštěm bylo v roce 1949 rozhodnuto umístit elektrotechnickou výrobu, což znamenalo prudký nárůst obyvatel města. To si vynutilo stavbu sídlišť. Prvním z nich bylo Záhumení. Navazovala výstavba sídlišť 1. máje, Písečná, Koryčanské Paseky, Jižní město a další.
Výstavba sídliště Záhumení byla zahájena kolem roku 1950 a končila po roce 1960. Postaveny byly v té době také dva obytné bloky v dnešní Pionýrské ulici.
V souladu s tehdejší politikou o šíření kultury mezi pracující lid byly i v Rožnově pod Radhoštěm jednotlivé budovy vyzdobeny sgrafity. Výzdoba rožnovského sídliště Záhumení byla zadána malíři Janu Kobzáňovi.
Je s podivem, že si v tehdejší politicky a ideologicky tak svízelné době dokázal tvůrce sgrafit Jan Kobzáň uchovat vlastní náhled na výzdobu sídliště. V jeho sgrafitech se objevují ornamenty a symbolika starých časů, plných záhad a pověstí. Nevzdal se ani své příchylnosti k přírodní tématice. Takto před sedmdesáti lety vytvořil originální výzdobu domů, motivicky v souladu s okolní přírodou, historií města i krajiny. Svými sgrafity vytvořil Jan Kobzáň monumentální výtvarnou galerií.
Výjimečná jsou zvláště sgrafita u dvou obytných bloků v někdejší ulici Stodolová – dnešní Pionýrská. Sgrafita tvoří u každého z obytných bloků dlouhý pás ve střední části domu. I když se jedná o dvě zcela samostatná díla, ideově jsou propojená. Každému z obou obrazů dominuje žena, na jednom nalévá mléko a na druhém drží dítě v náručí. Postavy po obou stranách doplňují kolorit valašských hor prací, muzikou, tancem. Ani jedna ze dvaatřiceti postav se neopakuje. Oba obrazy vypodobňují pospolitost horalů s nebetyčnými horami a představují „valašskou legendu“.
V případě výzdoby rožnovského sídliště Záhumení a dvou bloků Pionýrské ulice nešlo o žádný „plíšek“, ale zvučně znějící kov, jak umělcovu práci hodnotil spisovatel Oldřich Šuleř. Podnes se jedná o jedinečnou galerii výtvarné tvorby akademického malíře Jana Kobzáně.
Sgrafita na rožnovském sídlišti Záhumení vydržela bez většího poškození až do současnosti a mají dobrou šanci přetrvat další desítky let.
Text a foto © Richard Sobotka