Řeklo by se, že Josefovská zima je náš kamarád. Už v minulosti blízké i vzdálenější putovali gratulanti od jednoho Josefa ke druhému s červenými nosy a nebylo zřejmé, jestli je tak případně zbarvené mají od quitu na připíjení s oslavencem, nebo od mrazíku, který se v naší hrbaté krajině zapomněl.
Už kolik roků po sobě si zvykáme na skutečnost, že se po probuzení oblékáme na ranní procházku do kožíšků a v poledne za plusových teplot už jen do lehkého svetříku.
Nejčinorodějšími tvory v tomto klimaticky tak proměnném období jsou zahrádkáři. Pokud nemohou přímo do záhonu, alespoň na kus papíru črtají jednotlivé záhony a co do nich nasadit. Zahrádkáři z teplejších nížin slibují, že z časného výsevu mohou už počátkem května sklízet hlávky salátu. Po přechodu větších mrazíků doporučují očistit koncem března jahodník od zaschlých listů a záhon pohnojit cereritem. Je také možnost sázet naklíčené brambory. Nezapomeneme vyčistit ptačí budky a vyvěsit nové – při čemž dbáme na to, aby vzdálenost mezi ptačími budkami nebyla menší než 50 metrů.
Už se také těšíme na následující měsíc duben – maje na paměti generacemi ověřenou pranostiku, že březen za kamna vlezem – ale duben, ještě tam budem!
Ať jaro mrazivé či slunečné – každé jaro vítáme s otevřenou náručí.
Text a foto © Richard Sobotka