Praví sa, a staří ludé o tem věďá najvěc, ti pamětníci, ale už jich moc není, protože vymírajú, že jak je vrch Radhošťa, tož kúsek dál byl eště jeden vrch, ale ten sa propadnúl aji s pohanskú svatyňú, kerá na tem vrchu stávala, proto je ten vrch menší, a temu pravijá Starý Radhošť.
Tož od pra-pradávna ludé vítali na vrchu Radhošťa slunéčko. A všelijaké ceremonie tam prováďali, pohanské bohy vzývali a uctívali, aji obětiny jim přinášali. Ale enem pokaď na Radhošť nezavítali Cyril s Metodějem a nepřinesli luďom křesťanskú víru. Jakmile vztyčili na vršku Radhošťa kříž, tehdy sa Starý Radhošť aj s pohanskú svatyňú propadnúl pod zem a od téj doby ich není.
Tož dnes už nikdo neví, co je na tem všeckém pravdy. Ale staří pamětníci tvrdijá, že tam ta svatyňa byla a esli sa propadnúla, tož musí nekde pod zemú byť.
Je pravda, kaplička na Radhošti ostala, aji ten kříž, ale pohanské svatyně není.
Dávno už sa bujaré prostopášnosti starých pohanú na Radhošti nekonajú. Časem tam bača pásával stohlavé stádečka oveček a za pomocníka měl ogárka Mikeša. A ten kolikráť ležel na slunéčku ve vyhřátéj trávě a rozmýšlal, co všecko je v hoře Radhošti ukryté. Šak sa vyprávjalo, že sú tam chodby prostorné, žy by formanský povoz skrz nich projél od rožnovské až na frenštátskú stranu. A že tam sú ohromné jeskyně. Jezero a lávka přes vodu, ale tu prý stráží pes. Aji jacísi zbrojnoši a rytíři prý v nitru hory sú, enemže všeci spjá. A ze stěn a povalú prý visá stříbrné a zlaté střechýle. A jinde sú hromady pokladú, stačí si vybrať do kapes či do měcha. Enem jich najíť.
A jak jednúc podřimkoval ogárek Mikeš při pasení oveček na Starém Radhošti, tož aji zaspal a měl sen a v něm sa ocitnúl hloboko pod zemú a zrovna v tých místoch, jak je ta před tisícem rokú propadlá pohanská svatyňa. Prohlížal si búžky vytesané z kameňa, co kdysi ti pohané uctívali, chodil po schodách dovrchu a takej dolú, aj jakýsi oltář tam byl či obětní kameň, lavice, stoly a všecko. Enem žádných ludí tam nebylo. A kolem dokola chodby, temné a dlúhé, strach byl do nich vkročiť, kde by sa člověk ocitnul, kdyby nimi došel až na druhý konec, esli na Hostýně, nebo kdesi v Uhrách, či u Panenky Marie Božské Čenstochovské.
A tak tam ten Mikeš zblúzal a všecko si prohlížal a rozmýšlal o starých starúcích časoch, když tu sa mu znenadání jakási ruka ocitla na rameni a třásla jim. Celý vystrašený sa ohlédne – a on to starý bača Ruda Blinka. Co ten tam kdesi pod zemú u pohanské svatyně hledá?
Enemže bača nebyl pod zemú u propadlé pohanské svatyně, ale na pasínku na Starém Radhošti, třásl ogárkem Mikešem a povídá: „Tož ty si tady spíš a ovečky máš kde?“
Co Mikešovi zbývalo? Nechal staú pohanskú svatyňu kdesi pod zemú a rozeběhl sa zhledávať rozutekané ovečky.
A už nikdy později si pasáček Mikeš nevzpomněl, kde přesně na Starém Radhošti zadřímal a kde tam pod zemú po prastaré pohanské svatyni sa procházal.
A kde sa ta svatyňa pod zemú nacházá neví podnes nikdo.
Text a foto © Richard Sobotka