Jedním z půvabných míst v Beskydech je údolí v horské obci Hutisko-Solanec „Za kopcem“, všeobecně spíš známé jako Zákopčí. Odbočuje cestou z Hutiska na Solanec, sedlo Čarták a dál do Velkých Karlovic přibližně po kilometru od hlavní křižovatky. Údolí se vine kolem horského potoka Mísná zpočátku mezi pěknými domky, pak samotami s neopakovatelnými výhledy do rozevírajícího se údolí, kolem božích muk a pastvin až na horský hřeben Vsetínských vrchů, za kterým terén klesá do obce Valašská Bystřice. Hřebenovka pak nabízí pokračování rozmanitými směry.
Údolí Zákopčí ve valašské obci Hutisku-Solanci je mimo přírodní krásy zajímavé i celou řadou památek.
V roce 1926 byl vybudován pomník Charlottě Masarykové, až donedávna jediný v České republice. Na Charlottinu památku Postavil učitel Cyril Mach s dětmi a Zákopčany 1926 (jak stojí vytesáno do zadní strany bloku pískovce) paní Charlottě pomník v údolí hornatého Valašska v Hutisku – Zákopčí. Na čelní straně je do mohutného bloku pískovce pod Charlottin reliéf dvojjazyčně vytesáno: Ženě trpitelce a všem jejím sestrám. To the suffering women and all her sisters.
Pomník Charlotty Masarykové podivuhodně přečkal bez újmy období nacistické okupace i následných čtyřicet let poúnorového režimu. Dnes je prostor kolem pomníku vkusně upravený.
Se Zákopčím je neodmyslitelně spojen Cyril Mach učitel, sportovec a bojovník za svobodu se narodil 17. 2. 1888 ve Starých Smrkovicích u Nového Bydžova. Jako učitel působil v tehdejším valašskomeziříčském okrese. V zákopech první světové války utrpěl zranění, léčil se v Turnově. Roku 1920 byl jmenován řídícím učitelem v Hutisku ve škole „Za kopcem“, kde působil až do roku 1939. Zde rozvinul velkou a záslužnou práci učitelskou, vychovatelskou, hospodářskou, kulturní a osvětovou. Za okupace se zapojil do ilegální činnosti „Obrana národa“. Po vyzrazení odešel do Prahy, kde zahynul při obraně rozhlasu. Pohřben je v hromadném hrobě pražských bojovníků květnové revoluce z roku 1945. Vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem. Na škole v Zákopčí je umístěna pamětní deska s jeho reliéfem a na Valašském Slavíně je symbolický památník Cyrila Macha.
V Zákopčí působil také přední moravský prozaik, spisovatel Josef František Karas (1876-1931). Ač rodák z Tišnova přilnul k Valašsku až dojemně. „Miluji Valašsko až náruživě, pro jeho trpkou historii a že jsou tu hory, jsem horal a horal nezvykne jinde než v horách.“ Vzdal se novinařiny, aby se mohl výlučně věnovat literární tvorbě. V letech 1914-1926 se i s rodinou usadil v dřevěnici na Zákopčí. Jeho pracovitost byla obdivuhodná, neznal svátky ani neděle, dovedl psát při petrolejce až do svítání. Byl skromný, jenom tabák potřeboval. Jeho dílo čítá téměř 150 děl, prozaických, dramatických a básnických. K tomu je třeba přičíst velké množství publicistických příspěvků zejména v regionálních listech. Říkali mu moravský Jirásek. Zemřel v Dluhonicích u Přerova, kam se přestěhoval. Dřevěný domek v Zákopčí, kde napsal převážnou část svých literárních děl, už má jinou podobu, ale dochovala se na něm pamětní deska na J. F. Karase.
Zákopčí patří k jednomu z mnoha podmanivých údolí, kterými je protkáno celé Valašsko.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka