Domácí zabijačka se obvykle konala v zimním období od prosince do března a v minulosti patřila na venkově mezi staré slavnosti. Hlavním aktérem při zabijačce byl zkušený řezník, který měl k ruce řadu pomocníků. Aby šla práce dobře od ruky, popíjela se slivovice nebo jiná domácí kořalka. Na konci dne bylo obvykle hotovo.
Domácí zabijačka na Valašsku v 60. letech 20. století.
Pradávným zvykem bylo, že příštího dne po zabijačce následovaly gúry – výslužka ze zabijačky. Výslužkou byli obdarováni příbuzní, sousedé a známí. Gúry obsahovaly dva i více litrů zabijačkové polévky prdelačky, vařené kousky játry a podhrdku, obkazanica a jelita, jitrnice, syrový špek, syrové maso. Byla-li obdarována chudobná rodina s dětmi, přidával se i domácí chleba.
Gúry se uložily na čistou kamennou mísu, nebo talíř, převázaly čistým šátkem. Prdelačka se nalila do konve. Gúry se posílaly do rodin po dětech, které dostávaly za donesení odměnu.
Gúry byly bohaté podle velikosti a váhy vepře, někdy ze zabitého prasete toho domácím moc nezbylo.
Za gúry se neplatilo, ale vypomáhalo se při polních pracích. Říkalo se: „Jdu dělat za gúry.“ Počet hodin se neurčoval.
Dnes, nebýt televize, možná bychom ani nevěděli, jak vepř vypadá.
Rožnovská zabijačková estráda tentokrát připadla na 20. duben 2025. Teplé jarní počasí přilákalo spoustu návštěvníků a bylo co ochutnávat a také se na co dívat.
Text a foto © Richard Sobotka