Roku 1299 bylo na křižovatce cest založeno ve Frenštátské brázdě město Frenštát pod Radhoštěm. Obklopeno horami stalo se v závěru 19. století významným letoviskem a výchozím bodem pro horskou turistiku. Není žádnou zvláštností, že právě ve Frenštátě pod Radhoštěm byl roku 1884 založen první turistický spolek v českých zemích – Pohorská jednota Radhošť (PJR), která se stala organizátorem turistiky v Beskydech a budovatelem horských chat a útulen.
Jedním z vyhlédnutých míst byly Pustevny, když členové PJR neuspěli se zakoupením pozemků tam, obrátili svou pozornost na nedaleké Horečky (nevelké kopce, malé hory – horečky), které v malém měřítku charakterizují celé Beskydy. Horečky se rozkládají na katastru Frenštátu pod Radhoštěm a Trojanovic, a v současnosti spadají do CHKO Beskydy. Prvým počinem bylo v letech 1885-6 vybudování vyhlídek „Milá domovina“ a „Libušínka“. Také zřizovali a značili chodníky, o které od roku 1903 pečoval Okrašlovací spolek.
Když v roce 1932 vybudoval frenštátský továrník Petr Polách chatovou osadu, kterou později doplnil o unikátní rekreační středisko – komplex tří budov: Pantáta (17. 6. 1934), Panímáma a Mariánka (1938), s letním koupalištěm (1934), staly se Horečky vyhledávanou lokalitou mnoha návštěvníků, která významem dosahuje věhlasu Pusteven.
Hotel Pantáta historický snímek a vpravo současný, na jeho pozadí je na obzoru Velký Javorník.
Horečky se staly oblíbeným místem nejen Frenštáčanů, ale i návštěvníků města Frenštátu a Beskyd.
Básník Josef Kalus, řečený „frenštátský slavík“ napsal: „Horečky kopečky, přírody vzácný skvost … chraňte je, šetřte je, milujte, pěstěte.“ A básník Jaroslav Seifert v básni Pozdrav Frenštátu p. R.: „Tam u vás, milí, věřte mi, člověk se octne v světě jiném: i studánky tam voní vínem, kámen je cítit růžemi.“ Horečky měl v oblibě také Petr Bezruč, který v básni Město pod Radhoštěm napsal: „Já mám Frenštát tuze rád, neměl by se jmenovat městem u tří děvuch snad?“
Od těch časů se na Horečkách sice mnoho změnilo, avšak stále jsou tyto malé hory – Horečky pěkné a milé a stojí za to se do nich vypravit.
Lyžařský areál Jiřího Rašky. Putování po Horečkách lze nejlépe začít v lyžařském areálu, přístupném od jižní strany města. Po úspěchu Jiřího Rašky, nejslavnějšího českého skokana na lyžích, který získal v Grenoble v roce 1968 první zlatou zimní olympijskou medaili v historii republiky, byl postaven v roce 1973 na Horečkách skokanský můstek K 90. V té době to byl největší skokanský můstek s umělou hmotou na světě. Rekord můstku drží z roku 2008 délkou skoku 107,0 m Jiří Mazoch. Podnes tady vše dýchá atmosférou olympijského vítěze Jiřího Rašky. Poblíž odrazové hrany ho připomíná dřevěná plastika lvíčka se skočkami v ruce. Netřeba dodávat, že je od skokanského můstku nádherný výhled na město a také na okolní hory.
Z lyžařského areálu Jiřího Rašky je pěkný výhled na okolní hory i na město Frenštát pod Radhoštěm.
Beskydské nebe představuje život opeřenců. Je to druhá „vzdušná“ stezka korunami stromů na území ČR. Dřevěný chodník dlouhý 85 m se v nejvyšším místě nachází 16 m nad zemí. Jednotlivá zastavení připomenou příběh čápa černého, který se narodil v Beskydech, ale o každém podzimu v září až říjnu odlétá 4000 km do Afriky, odkud se vrací koncem března nebo začátkem dubna. Další zastavení představí orla skalního zvaného „Král beskydského nebe“. V rámci projektu „Návrat orla skalního do ČR“ bylo v letech 2006-2015 vypuštěno do volné přírody v Beskydech a Oderských vrších celkem 25 mláďat orla skalního. Dnes orel skalní opět na Moravě hnízdí a stal se trvalou součástí aviafauny ČR. Kromě pera z letky lze v této expozici obdivovat také dokonalou dřevěnou plastiku orla skalního.
Kdo si neví rady s ptačími budkami, může si tvary a rozměry ptačích příbytků pro jednotlivé druhy opeřenců prohlédnout v další expozici. Zajímavé zastavení je u sov. Zaujmou také ptačí hodiny: sovy se hlásí od devíti večer do dvou hodin nad ránem, kos, červenka, rehek, drozd a budníček od dvou do tří ráno, pěnkava, špaček, sýkora koňadra a střízlík od třetí do čtvrté ráno, žluna zelená a další opeřenci od čtvrté do páté ráno.
Na následující naučné tabuli se návštěvník může poučit, co se skrývá pod kůrou stromů. K zajímavým určitě patří i „hmyzí hotel“ s praktickými ukázkami „ubytování“ nejrůznějšího hmyzu. Nedaleko v lese je také kupa lesních mravenců. Ceká naučná stezka Beskydské nebe měří 1800 m a zahrnuje také expozici siluet dravců pod zastřešením pódia amfiteátru i zmíněnou vzdušnou dřevěnou lávku nad roklí potoka Vlčáku.
Restaurace Rekovice historický snímek a současný.
Rozsáhlý a modernizovaný areál pro letní slavnosti je jen o několik kroků dál. Na hosty čeká moderně upravená Restaurace Rekovice. Od ní je na dohled dřevěná Zvonička Strážkyně Beskyd, která byla veřejnosti předána k potěšení 16. 5. 2010. Od zvoničky doslova na dohled je útulna Pantáta. Poblíž zvoničky se nachází „Bosý chodníček“.
Zvonička Strážkyně Beskyd postavená pro potěšení návštěvníků. Je od ní výhled na Hotel Pantáta a na obzoru také na Velký Javorník s chatou PJR a rozhlednou.
Významným místem této části Horeček je Kaple Panny Marie Lurdské. Stylizovanou jeskyni, zapuštěnou do svahu, nechala v roce 1902 vybudovat manželka továrníka a majitele mechanické tkalcovny Josefa Bumbaly (1866-1949) z Frenštátu pod Radhoštěm, jako dík za navrácené zdraví. Roku 1931 věnoval kapli zvonek pan Choleva. Ke kapli vede krátká alej letitých lip. Pouť u kapličky na Horečkách se koná vždy na Svotodušní neděli.
Hotel Vlčina je odtud vzdálený jen co by kamenem dohodil. Původně hostinec „Vlčina“ nad údolím „Vlčího potoka“ zřídila obec v roce 1905. Zatím co budova staré Vlčiny je v rekonstrukci, monumentální stavba Hotelu Vlčina je sice na prvý pohled stále okázalá, ale zblízka je dobře patrná opuštěnost a chátrání někdejšího klenotu Horeček. Výhledům z terasy na hradbu okolních hor od Radhoště a Ondřejník, až po Lysou horu brání divoce rostoucí náletové dřeviny.
Nedaleko po značeném vycházkovém okruhu je usazená v lesnatém porostu stylová Koliba nad Vlčinou.
Z nedalekého rozcestí pod Kolibou, strmě klesající lesní cestou, se na malé mýtině nachází Mařenčina studánka. Prostor je zajímavě upravený z kamene jako památeční, schody, plošina a pod masivním kamenem vlastní studánka, přikrytá dřevěným víkem, zavěšeným na pantech, které po zvednutí otevřou přístup k samotné vodě.
Místo je spjato s básníkem Josefem Kalusem, nazývaným „frenštátský slavík“. Kalusovo zátiší u Mařenčiny studánky bylo vybudováno na rozcestí pod Vlčím potokem v letech 1930-1937 zásluhou frenštátského Okrašlovacího spolku.
Do masivního bloku kamene byly L. P. 1930 vyryty verše Josefa Kaluse: Studánko čistá, z rosných perel tkaná, / buď žehnána a všemi milována, / žíznivé napoj, když jdou kolem tebe, / a vlož jim do nitra kus svého nebe.
Na pni jsou poblíž studánky hrníčky k nabrání.
V červenci 1937 byl během frenštátských Krajových slavností odhalen nad studánkou pomník Josefa Kaluse (autor Jan Knebl). Busta byla později přenesena do města Frenštátu pod Radhoštěm.
Josef Kalus (16. 2. 1885 – 11. 12. 1934) se narodil ve Frenštátě pod Radhoštěm jako čtrnácté dítě chudého tkalce. Od roku 1877 publikoval v pražském literárním časopise Lumír. Chtěl se stát učitelem, za jediný rok absolvoval měšťanskou školu, pak učitelský ústav.
Byl neodmyslitelně spojen s Beskydami a Valašskem, jak ostatně vyplývá z jeho veršů ze souboru Valašsko v písních: Z hor mne nikdo nevyláká / jak z vonného hnízda ptáka, / ani za poklady světa: / štěstí moje v horách vzkvétá.
V severní části Horeček přivítá turistu v nadmořské výšce 426 m „Valašská hospoda U Janíka“. V minulosti zval hosta k návštěvě hosta na venkovní stěně pod přístřeškem velký obraz valašské kapely, která právě hraje rozvernou melodii „Všeci se ptajů komu to hrajů“. V závěru léta 2017 nabízeli Domácí borůvkové knedlíky a Frenštátské škračky.
O sto metrů dál, a o několik výškových metrů nížeji, je v lesním terénu vyhlídka a monumentální Památník Břetislava Bartoše, frenštátského rodáka, akademického malíře a legionáře.
Břetislav Bartoš, český malíř, původem z Frenštátu pod Radhoštěm (7. 5. 1893 – 28. 6. 1926) se narodil v rodině malíře pokojů. Vystudoval pražskou uměleckou akademii. V roce 1914 pomohl založit umělecký spolek Koliba.
Záhy po ukončení studia vypukla 1. světová válka, Bartoš musel narukovat ke 100. pěšímu pluku v Itálii. V červenci 1915 utekl do italských zákopů, pořídil si malířské potřeby a maloval výjevy ze života zajatců. V lednu 1917 byl přeložen do českého zajateckého tábora a stal se jedním z prvních členů Československého dobrovolnického sboru. Maloval výjevy ze života na frontě i při odpočinku.
Po válce pracoval v Památníku odboje, ale kvůli těžké nemoci odešel do výslužby. Zemřel předčasně 28. 7. 1926 v Horních Mokropsech u Prahy.
Z Bartošovy rozhledny – vyhlídky „Milá domovina“, je doslova úchvatný výhled na město Frenštát, a také hory, kterým na horizontu dominuje Lysá hora.
Cesta návratu vede dobře upraveným, ale strmým chodníkem k lávce přes říčku Lubinu, která pramení v nadmořské výšce kolem 680 m na severozápadních svazích hory Radhoště. Délka jejího toku je 37,1 km. Posléze se vlévá do řeky Odry a jejich vody společně předávají pozdravy Beskyd, Valašska a Slezska Baltskému moři.
Nestává se často, aby součástí městské aglomerace byly hory, jako jsou frenštátské Horečky. Doslova pouhých několik desítek kroků od městské zástavby stačí přejít řeku Lubinu a člověk se rázem octne v prostoru přírodní noblesy. Je s podivem, kolik památných a pěkných věcí se nachází na tak malém prostoru.
Horečky jsou také nástupištěm turistických chodníků na Velký Javorník, který má domovské právo rovněž ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Horečky jsou místem příhodným pro sváteční piknik, místem k odpočinku, k rozhledění se a kochání krajinou jako vymalovanou.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka