Od kostela 1 km k severu za posledními staveními vpravo v údolíčku lípami košatými zastíněném, vyvírá ze skály silný pramen křišťálové vody čerstvé (viz obr.) Před ním je na sloupku obrázek P. Marie Zašovské. Nad ním v jeskyňce postavila zbožná mysl nedávno sošku P. Marie Lurdské za železným zábradlím. Poutnici přečetní přicházejí k pramenu a vykonavše vroucí pobožnost pijí vodu z pramene a odnášejí si ji do domovů.
Valašský lid vypravuje, že sv. Cyrill a Method jdouce na Radhošť, zastavili se v Zašové, konali tu sv. misii, posvětili pramen ke křtu prvních křesťanů a jmenuje jej od té doby nepřetržitě „svatá voda“. K vodě má velikou důvěru a přičítá jí na přímluvu P. Marie velikou moc v různých chorobách vykládaje o četných uzdraveních po jejím užití.
Zašovská Stračka na historické fotografii. 
Obraz P. Marie u pramene pochází z ruky sv. Methoděje a když první křesťané na místě kapličky postavili si dřevěný kostel, přenesli obraz do něho, avšak druhého dne našli jej opět u „svaté vody“. Lidé, považujíce to za vůli Boží, nechali pro kostel svůj namalovati tentýž obraz ve větších rozměrech. Po odstranění obřadu cyrillo-methodějského zdejší lidé obraz ukryli, ale když viděli, že podstata křesťanství se nikterak nezměnila, vystavila jej zbožná ruka opět u studánky na pevném sloupu dřevěném. Obraz vlivem povětří poškozený, často opravován, přemalován, že jeho původní barevnost na dnešní den se nedochovala.
Pověst z nedávné minulosti vypravuje, že jistý slepec doputoval s příbuznými k pramenu. Máčel si vodou z něho oči a po vykonané pobožnosti nabyl úplně zraku před mnohými poutníky, kteří to jako očití svědkové široko rozhlásili a následkem toho zmáhaly se poutě k pramenu, z něhož křtili sv. Cyrill a Method…
Zašová po Hrachovci a Rožnově patří k nejstarším osadám na Valašsku, dřevěný kostelíček stával na starém hřbitově a měl dva oltáře. Fara je prastarého původu z IX. století. Za dávných dob byla přifařena i Velká Lhota za Veselou a Stříteží. Od XIII. století počaly i kolem Zašové náboženské zmatky, obyvatelstvo stalo se bratrské do r. 1620, až řád Trinitářů provedl protireformaci od kostela Nejsv. Trojice u Val. Meziříčí, pak usadil se v Zašové u P. Marie, ale farní právo kostela vykonával farář Rožnovský.
Před 110 lety byla vydána kniha „Svatí Cyrill a Method v památkách starožitných“, odkud je převzat výše citovaný text. Nejprve však něco k autorovi.
František Přikryl se narodil r. 1857 ve Vlčnově. Po absolvování německého učitelského ústavu v Olomouci začal učit na malotřídkách venkovských škol, ale přitahovalo jej kněžské povolání. Doplnil si proto maturitu z latiny a řečtiny a vstoupil do kněžského semináře. Studium ukončil doktorskou disertační prací na téma starých moravských památek upomínajících na působení věrozvěstů.
Jako kaplan byl poslán do Velkých Karlovic, později už jako farář působil mimo jiné v Týně nad Bečvou. Při kněžské službě se dále věnuje svému koníčku – mapování cyrilometodějských pamětihodností. Spolupracoval s věhlasnými badateli, a aby dokázal na historii nahlížet v širších souvislostech, cestoval na Balkán, do Uher, do Ruska, navštívil Řecko. Hojně publikoval, psal česky a německy a tématem jeho práce je stále a především cyrilometodějská mise.
Sám o sobě napsal: „Od mladosti své několikrát prošel jsem jižní a východní Moravu, navštěvuje místa památné dávnověkosti. Zvláště pak ohlédal jsem krajiny a místa posvěcená upomínkami na sv. Cyrilla a Methoda, sbíral jsem pilně mezi selským lidem vzácné podání z dob, ze kterých písemných památek nemáme neb tuze chudičké, a mojí největší snahou bylo, toto drahocenné podání dotvrzovati nálezy starožitnými, a kde to možno, objasniti je z veřejných památek písemných.“
Dále popisuje, jak se vydával na dlouhé a namáhavé cesty – často kvůli pořízení jediné fotografie nebo náčrtku památného objektu, který – jak se domníval – odkazoval na misijní cesty našich věrozvěstů.
Objektem jeho zájmu byly zvláště památky dnes známé pod souhrnným názvem „smírčí kříže a křížové kameny“. Jedná se o nevelké, pouze hrubě až primitivně opracované kamenné kříže nejasného původu, rozeseté v české a moravské krajině. Lidé si uvědomovali starodávnost těchto kamenných křížů (často už téměř úplně zapadlých v hlíně a pohlcených přírodou) a nazývali je proto kříži cyrilometodějskými.
Ze stejného důvodu Dr. Přikryl vyhledával také prastaré kostelíky, kapličky nebo třeba studánky, které si lidová zbožnost a tradice spojovala s cyrilometodějskou misí. Dr. Přikryl si všechny tyto památky zakresloval do map a nabyl dojmu, že jsou v logickém sledu, jako by kopírovaly misijní cesty svatých bratří. Šlo o typický příklad rčení „přání otcem myšlenky“. Přikryl tak ve svých knihách sleduje fiktivní cesty sv. Cyrila a Metoděje naší krajinou a při tom čtenáři předkládá popis starodávných křesťanských památek. Faktografický popis doplňuje náčrtky a vzácnými fotografiemi a také po etnografickém způsobu zaznamenává tradovaná vyprávění, která se s místem pojí.
V Zašové ani v okolí se kvůli pozdní době osídlení tohoto kraje památky typu smírčích křížů nevyskytují. Přikryl tak do údajného putování sv. Cyrila a Metoděje z Velehradu na Radhošť zakomponoval alespoň naši Stračku. Nebyl v tom první ani jediný. Bylo to obecně sdílené přesvědčení té doby, že svatí věrozvěstové přece nemohli tak posvátná místa jako Hostýn nebo Radhošť minout.
Dnes samozřejmě všichni víme, že se Dr. Přikryl mýlil, ale tím se jeho knihy rozhodně nestaly bezcennými. Naopak, představují dodnes unikátní a ceněnou dokumentaci křížových kamenů. Ty, které se dochovaly do dnešních dnů, jsou už detailně zdokumentovány a právě Přikryl je zmiňován jako průkopník jejich evidence. Původ a smysl těchto dávných památek je už z části věrohodně vyložen jiným způsobem, než se domníval Přikryl, nicméně ne všech. Podobné kameny a kříže, avšak s nepopiratelným misijním významem, byly vztyčovány i v jiných zemích – např. v Irsku a Norsku.
Proto ani dnešní badatelé souvislost některých Přikrylem vyjmenovaných památek s misijní činností sv. Cyrila a Metoděje zcela nevylučují. Naše Stračka však mezi ně (bohužel) nepatří.
(Zveřejněná fotografie pramene ve Stračce je převzata z citované knihy Fr. Přikryla, musí tedy být z roku 1907 nebo starší a pořídil ji buďto spisovatel sám (jako množství dalších fotografií v jeho knize) nebo mu ji zaslal děkan P. Jandásek, který v té době v Zašové působil a s autorem knihy si dopisoval. J. Krůpa.)
Text a foto © Josef Krůpa