Autorem plastiky Radegasta na hřebenu Radhoště je sochař Albín Polášek (1879 Frenštát pod Radhoštěm – 1965 ve Winter Park v USA). Od dětství vyřezával ze dřeva.
Cesta k umění pozdějšího světoznámého sochaře však nebyla příliš snadná. Po ukončení měšťanské školy nastoupil do řezbářské školy ve Vídni, ale nebyl tam spokojený a záhy odejel do Ameriky. Tam vzbudil pozornost tím, že i velké sochy vyřezával přímo do dřeva bez modelů.
Zapsal se ke studiu na Akademii umění ve Philadelphii, kde už ve druhém roce získal cenu za nejlepší studii. Po ukončení studia působil jako profesor Akademie umění v Chicagu a podnikal daleké studijní cesty.
Busta Albína Poláška v jeho rodném městě Frenštátu pod Radhoštěm. 
V Americe snil Albín Polášek o tom, že se jednou vrátí domů, přál si dožít svůj život na Valašsku. Měl v úmyslu vytvořit na své zahradě háj původních slovanských bohů. K uskutečnění záměru však nikdy nedošlo, po změně politických poměrů v roce 1948 se již sochař do vlasti nevrátil.
Rodnému kraji daroval Albín Polášek několik soch. Vrchol Radhoště obohatil o sousoší slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje.
V roce 1930 nechal Albín Polášek dopravit na své náklady na hřeben Radhoště sochu Radegasta, kde byla 5. července 1931 odhalena při Slovanské pouti na Radhošti.
Socha Radegasta vznikla v letech 1929/1931, materiál byl umělý kámen s přísadou žulové drti a se železnou vložkou. Výška sochy 3,2 m, hmotnost 1 400 kg. Původní socha byla dutá.
Slavnostní akt odhalení měl proběhnout v rámci Slovanské pouti 5. července 1931.
Předchozího dne 4. července 1931 se nad radhošťským hřebenem strhla bouřka s krupobitím. Během strážní služby byl v blízkosti sochy Radegasta zabit bleskem vojín 8. pěšího pluku z Místku, dvaadvacetiletý Karel Than z Ústí nad Labem.
Druhého dne se již vyčasilo a bez nesnází mohlo být dílo Albína Poláška odhaleno.
Už následujícího roku byla z rohu hojnosti zcizena kachna. O šest let později sochu silně poškodil blesk. V nadmořské výšce kolem 1000 m trpěla plastika také drsnými klimatickými podmínkami.
Dvakrát byla během let byla socha Radegastova restaurována.
V roce 1982 byla socha restaurována, vyspravena vně i zevnitř. Spojení starého a nového betonu však nemělo dlouhou trvanlivost.
V roce 1995 byla korozí poškozená plastika demontována a putovala do restaurátorské dílny v Leskovci u Vsetína. Tam restaurátoři Jan Sobek, Miroslav Zubíček a akademický sochař Miroslav Machala zhotovili podle originálu plastiky přesnou kopii z bloku žuly 3,5 m vysokého o váze 21 tuny, přivezeného z lomu u Sedlčan.
Věrná kopie plastiky Radegasta z kompaktního materiálu, avšak v lepší kvalitě, je více než 3 m vysoká a 6,5 tun těžká. Instalována na původní místo byla v předvečer svátku Cyrila a Metoděje 29. června 1998.
Příběh Radegastovy sochy však ještě nebyl u konce.
Na přelomu 50. a 60. let 20. století objevili dělníci na zahradě bývalé pražské Maškovy slévárny pod nánosem zeminy a listí sochu se zvířecími rysy. Pravděpodobně tam byla ukryta před německými okupanty za 2. světové války a pak se na ni zapomnělo. Tak se zjistilo, že existují dva originály sochy Radegasta. Obě byly pod osobním dohledem autora odlity ve slévárně firmy Mašek v Praze (dalším známým dílem z této slévárny je např. obří jezdecká socha Jana Žižky na Vítkově). Z třetinového modelu tehdy vznikly dvě stejné sochy. Známější z nich byla umístěna na hřebenu Radhoště nedaleko rozhledny Cyrilka. Druhý originál byl po zrestaurování rozhodnutím pověřeného úřadu darován Zoo Praha, kde se mohou návštěvníci zoo obdivovat plastice Radegasta v jeho původní kráse.
Z tvůrčí dílny světově uznávaného sochaře Albína Poláška vyšla také socha prezidenta Wilsona v Praze (dílo bylo za okupace zničeno). Ve Frenštátě pod Radhoštěm je plastika „Zápas dobra se zlem“ a socha „Ondráš“. Albín Polášek je také autorem první československé medaile „Svoboda“.
Radegastova socha se stala symbolem Valašska a samotný Radegast je ochránce všeho a všech, kdo v hornatých Beskydech žijí.
Text a foto © Richard Sobotka