Už více jak dva tisíce let si o Vánocích připomínáme legendu o zrození Krista. Neobyčejnost prostého příběhu, v němž nad zlem vítězí láska, nás o tomto čase pokaždé znovu dojímá.
Trojrozměrné zobrazení tohoto příběhu vzniklo ve 4. století. Prvá připomínka však pochází z roku 1223, kdy sv. František z Assisi obdržel svolení papeže připomenout Vánoce tímto netradičním způsobem. Františkáni a především jezuité šířili zvyk jesliček po celé Evropě.
(Náhled: Věra Hřavová: Vyšívání stonkovým stehem.)
Ke zlidovění betlémů však vedla dlouhá cesta. V 15. století sochař Quido Mazzoni vymodeloval z hlíny a vypálil figurky žen a mužů, klanějících se děcku, jako lidové typy, oblečené do dobového kroje.
Radka Křivová: Patchwork bez jehly.
V českých zemích snahy po zlidovění vyobrazení Kristova narození sahají až do pozdního středověku. Největšího rozkvětu dosáhly v projevech lidových betlémářů v 18. a zejména v 19. století. Betlémáři stále volněji nakládali s tématem narození Krista, umisťovali tento děj do blízké krajiny svého domova, která se mísila s krajinou exotickou.
Betlémářství se v Čechách a na Moravě stalo součástí lidového umění. Od prvopočátku vyniká neobyčejnou variabilitou. Figurky celovoskové i kombinované, kašírované, dřevěné polychromované, dvourozměrné, figurky „kalhotáči“ oblékané do prostého šatu a „kožicháči“ do hnědého kožichu. Figurky malované na papíru zachycovaly důvěrně známý denní život ve městě, na poli, na pastvě, tak blízký a milý lidovému tvůrci.
Některé betlémy se o každých vánocích stavěly vždy znovu, jiné byly tzv. skříňové. Počet figurek se pohyboval od několika desítek až po několik set, někdy byly průběžně doplňovány. Vznikaly také betlémy pohyblivé.
Hana Nováková: Odlitky z včelího vosku. 
Muzeum regionu Valašsko, zámek Kinských ve Valašském Meziříčí už tradičně připravilo v předvánočním čase výstavu betlémů regionálních tvůrců. Na sedmadvacet betlémářů připravilo betlémy tentokrát z netradičních materiálů.
Nejužívanější surovinou bylo v minulosti dřevo a papír či lepenka, nechyběl však ani plech, cín, sádra, vosk, hrnčířská hlína, porcelán, sklo, papírovina, perník nebo třeba chlebová hmota, uhlí či čokoláda. Tentokrát tvůrci mimo tradičních materiálů použili i materiály ryze současné a jako suroviny použité při zhotovení betlému jsou textilie, seno, sláma, kukuřičné šustí, mýdlo, kůže, drátky a mnohdy i novější materiály jako pedig, fimo, smalt, TwistArt, křišťálová pryskyřice aj. Do technologie stavby betlému pronikla napři.. nitěná grafika, pyrografie, patchwor bez jehly či scrapbooking.
Výsledkem stavby betlému o vánočním čase je vždy připomenutí více jak dva tisíce let staré legendy. O každých Vánocích chodíme obdivovat betlémy a necháváme se opájet kouzlem Vánoc. Pokaždé jsou to návraty do dětství. Do těch krásných chvil, dojemných okamžiků setkávání a shledávání, hřejivé lásky a neokázalého štěstí.
Kristýna Machalcová: Ovčí vlna – plstění jehlou za sucha.
Výstava „Betlémy regionálních tvůrců“ v zámku Kiínských ve Valašském Meziříčí potrvá až do 7. ledna 2018.
Text a foto © Richard Sobotka