Náhodní návštěvníci zdánlivě dřevěné radhošťské kaple bývají zaskočeni tím, že stavba je vlastně kamenná. Druhá věc, která je v jinak strohém interiéru překvapí, je barevná krása okenních vitráží s postavami národních světců Čech, Moravy i Slezska. Na čestném centrálním místě přímo v ose apsidy je ještě jedno kruhové okno, které však snadno unikne pozornosti – je nevelké a navíc částečně kryto mramorovými sochami věrozvěstů. Co je kaple kaplí, zdobí toto okno vyobrazení světce, který do galerie svatých „českého nebe“ jakoby nepatřil. Je to národní světec a patron Francie. Vyobrazení představuje biskupa Martina z Tours.
Hlavní oltář v cyrilometodějské kapli na Radhošti. 
Co dělá francouzský biskup na moravském Radhošti? Má to svůj důvod. Kaple sv. Cyrila Metoděje stojí přímo na katastrální hranici dvou farnosti a dokonce i dvou diecézí. Protože však i tato svatyně musí mít pouze jednoho pána, spadá kaple pod duchovní správu farnosti Frenštát. Ostatně právě na schůzi frenštátské Občanské besedy padlo kdysi dávno rozhodnutí, vystavět na vrcholu hory, která dala městu Frenštát přídomek „pod Radhoštěm“, kamennou kapli. No, a protože patronem frenštátského farního kostela i samotného města je sv. Martin, je jeho vyobrazení právem i na tomto prestižním místě – nad oltářem radhošťské kaple. A jak můžeme vidět, vyobrazení sv. Martina na této okenní vitráži je velmi podobné i současnému znaku města Frenštát p. R.
Vitráž s vyobrazením sv. Martina v cyrilometodějské kapli na Radhošti. 
Svatý Martin, to není jen postava z lidových pranostik o prvním sněhu, ani nějaký vybájený hrdina ze známých obrazů římského vojáka dělícího se o svůj plášť s nuzákem. Sv. Martin není výplod lidové zbožnosti, ale jde o postavu skutečnou, historickou. Žil v letech 316 až 397, a když 8. listopadu ve svých 81 letech zemřel, byl v tehdejší Galii osobností tak populární a ctěnou, že prostě nemohl upadnout do zapomnění. Pohřben byl v Tours 11. listopadu 397 za obrovské účasti lidu. Tedy právě s výročním dnem jeho pohřbu se pojí svátek Martina v kalendáři (a odvozeně také známé svatomartinské hody, víno, trhy a jiné tradice).
Skutečnost, že datum jeho pohřbu si dodnes připomínáme, svědčí o velikosti tohoto muže. Letopočty 316 – 397 vymezující jeho život nám mohou znít poněkud nezvykle. Je to tím, že tak raná data z našich vlastních dějin neznáme. My na Moravě i v Čechách jsme si museli na psanou historii, na své první věrohodně doložené vládce, biskupy, vzdělance a národní světce ještě mnoho staletí počkat.
Vitráž sv. Hedviky v cyrilometodějské kapli na Radhošti. 
V naší republice žije čtvrt milionu nositelů jména Martin nebo Martina. Jméno oblíbené na celém světě se největší popularitě těší přirozeně především ve Francii. Nejen lidé mají jméno či příjmení po sv. Martinovi. Po tomto světci je pojmenováno také množství měst a obcí – nejblíže Martinov (dnes součást Ostravy), slovenský Martin (původně Turčianský sv. Martin). Ale i mnohá jiná města považují sv. Martina za svého patrona. Uvádí se, že sv. Martinovi je zasvěceno asi 4 500 kostelů po celém světě a můžeme uvést i nám známé příklady: nejstarší pražská rotunda na Vyšehradě nebo Dóm sv. Martina – hlavní chrám bratislavské arcidiecéze. My v Zašové máme nejblíže kostel sv. Martina ve Veselé nebo právě kostel ve Frenštátě.
Obraz sv. Martina z kostela ve Veselé. 
Této mimořádné popularity se samozřejmě sv. Martinovi nedostalo pouze proto, že se kdysi před sedmnácti sty lety podělil o svůj důstojnický plášť s chudákem (tento oblíbený výjev znázorňuje např. i nedávno zrestaurovaný oltářní obraz právě ve Veselé). Martin si svou „nesmrtelnost“ nevydobyl ani jako římský voják na poli válečném, nýbrž svou prací na zcela jiném „poli“. Právě událost s rozpůleným pláštěm toto dobře vystihuje a předznamenává, přičemž nejde o konstrukci pozdějších legendistů; Martinův život totiž poměrně podrobně zaznamenal už jeho současník a spisovatel Sulpicius Severus (363 – 425).
Kaple sv. Cyrila a Metoděje na památném Radhošti. 
Martin několik let poté, co se stal křesťanem, opustil vojenskou karieru, stal se knězem a poustevníkem. A když měl být pro svůj příkladný, svatý a mnohými mimořádnými schopnostmi obdařený život jmenován biskupem, musel být ze své samoty vylákán lstí pod záminkou, že je potřeba navštívit nemocného. Martin se ze skromnosti zdráhal úřad biskupa přijmout a podle legendy jej v úkrytu, kam se schoval před poselstvem, prozradily svým kejháním husy. Tak se husy staly navždy jedním z jeho atributů a doprovázejí sv. Martina nejen na městském znaku, ale i na jeho vyobrazení v okně radhošťské kaple.
V životním údělu sv. Marina Můžeme vidět jistou podobnost se sv. Cyrilem a Metodějem: jako oni, tak i on toužil po prostém životě v modlitbě v ústraní kláštera či poustevny. Svěřený úkol a biskupský úřad však přijal jako službu – vykonávanou s takovým nasazením a s takovými výsledky, že podobně jako oni navždy ovlivnil dějiny Evropy.
Text a foto © Josef Krůpa