Ostrava padesátých let? Kopání uhlí sbíječkou, šramačkou, kylofem, lopatou, černý bezručovský vzhled se smrtící hrozbou důlních plynů, metanu za krkem. Ano, je pravdou, že všechny ty podzemní díry, chodby, překopy, kanály, slepé jámy – šibíky musely s hrozbou zaplynování počítat a vstup do těchto nepoužívaných a nevětraných děl musel být řádně zamezen a znepřístupněn, zakřížován dřevěným peřením z odkorů, latí.
Ale chytré hlavy již dříve vynalezly důlní lampy, benzinové indikátory přítomnosti metanu. Důlní dozorci, štajgři je nosili s sebou a velikost zapáleného plamene za ochrannými dvojitými sítky signalizovala množství metanu v procentech. Byl-li plamen nepokojný, zvětšoval se do ochranných sítěk benzinky, bylo zle. Zhasnout „benzinku“, nejlépe zastrčit do holinky, nebo zředit množství metanu v ovzduší stlačeným vzduchem z hadice a pryč do čerstvých větrů!
Později došlo k automatizovanému sledování koncentrace metanu s akustickým hlášením překročení povolené koncentrace umisťovaným pod rubání. Když jste ale měli mít nakopáno, ať se splní norma, tak pryč s tím protivným pískačem! Pusť na něj hadici se stlačeným vzduchem, nebo přehoď přes něj kabát, ať se splní fedruňk!
Ale nedá se říct, že boj s metanem nic Ostravě nepřinesl! Když na dole Bezruč podkopali částečně jámový ohradník (nedotknutelný ochranný pilíř kolem těžní jámy), a do vyuhleného prostoru poklesl tehdejší Most Pionýrů u Nové radnice, došlo k narušení plynového potrubí pod ním vedeného, takže jiskra ze sběračů projíždějícího trolejbusu získala Ostravě nový most přes řeku Ostravici!
Také unikající metan kanalizací v omezeném množství byl zneškodněn zapálením v kuchyni přilehlé tehdejší krajské správy VB (nad 9% koncentrace metan již nevybuchuje, pouze hoří). Bohužel, jak jsme o celé události slyšeli, nepodařilo se natrvalo využít takto úsporně dodávaného media k vytápění ani k vaření v kuchyni bývalé instituce.
Je též pravdou, že se projevil vliv metanu na zvýšené poctivosti havířů v dole. V Ostravě se stejně jako v celé ČR krade, a to i kamarádům v dole. Co se krade? Především nářadí, oškrty, sekery, pily, pneumatické utahovačky šroubů, klíče, kladiva. To všechno se před důlními zloději (kamarády havíři) muselo schovávat. Kam? Nu, potopit do vodní stoky, nebo zahrabat někam do zakřížovaných, nepoužívaných a nevětraných chodeb. Opakovaně se stalo, že se v nevětrané chodbě zloděj stačil sotva párkrát nadechnout a díky metanu radost z kořisti si už nikdy nezopakoval, což podstatně zlepšilo úctu k soukromému vlastnictví v OKR.
Text © Vladimír Sobotka