Za doyena českých hasičů je považován Titus Krška, továrník, náčelník dobrovolného sboru hasičů ve Velkém Meziříčí, starosta č Ú. J. H. markrabství moravského, starosta Invalidního fondu hasičského císaře Františka Josefa I., čestný člen mnoha župních jednot a sborů hasičských.
Titus Krška sepsal a upravil Hasičskou kroniku, kterou Česká ústřední jednota hasičská markrabství moravského a Zemská slezská jednota hasičská vydala roku 1898 k 50letému jubileu požehnané vlády Františka Josefa I.
„Hold českého hasičstva na Moravě. Hasičstvo české oslavujíc 50leté blahodárné vladaření vznešeného mocnáře, obzvláštního příznivce této lidumilné instituce, za jehož vlády české spolky hasičské vznikly a tak se rozšířily, že jsou nejčetnějšími v národě našem, vzpomíná v památný den 2. prosince 1898, v tento tak vzácný a památný okamžik, bezměrné dobročinnosti milovaného vládce.“
Vedle jubilea císařského oslavovalo roku 1898 české hasičstvo na Moravě touto knihou své třicetileté trvání.
Titus Krška v úvodu knihy zaznamenává: „Touto knihou chceme sami sebe poznati a potomstvu ukázati šlechetné a lidumilné muže, kteří myšlénku opravdové pomoci bližnímu a lidskosti – jež zosobněna jest ve sborech hasičských – v rodných vískách pojati, ji pěstili a zřízením hasičského sboru v život uvedli.“
Práci nezištné ku prospěchu bližního budiž „Sláva a zdar!“
(Hasičskou kroniku vydala knih- a kamenotiskárna, Chemigrafie, Chromolitografie, Světlotiskárna, Tiskárna hudebnin, Stereotypie, Nakladatelství, Knihkupectví a Obchod papírem LAMBERT KLABUSAY v Holešově.)
Instituce dobrovolných a posléze profesionálních hasičů v Rožnově pod Radhoštěm si v roce 2018 zaznamenává už 136 let své existence.
Slabým místem někdejšího opěvovaného dřevěného Rožnova byly ohni málo odolné stavby. I když lidé v „dřevěných“ časech byli při zacházení s otevřeným ohněm obezřetní, nepozornost nebo nešťastná náhoda nejednou napomohla vyskočit „ohnivému kohoutovi“ na střechu.
Protože největší nebezpečí u dřevěného městečka vždy hrozilo od požárů, byly domy stavěny odděleny od sebe uličkami, aby v případě ohně mohly být trámy a stěny snadno rozhozeny.
Dne 10. listopadu 1784 se obec usnesla na protipožárních opatřeních v devíti punktech, z toho 6 punktů bylo určeno, jak mají občané pomáhat při hašení požáru. Každé ulici byla přisouzena určitá činnost. Následujícího roku 1785 pak obec tuto činnost dále upřesnila.
Noční varta ať vždycky zřetelně hodinu po hodině v každé ulici, pak na rynku třikrát zatroubí a na noční tuláky a fajkaře (rozuměj kuřáky) dobrý pozor dá.
Všichni usedlí chalupníci a hofeři vždy dle pořádku s nočním vartéřem choditi budou a jednoho každého, kdyby se světlem neopatrně zacházel, úřadu jej předají, kde zaslouženě potrestán bude.
Kdyby se přitrefilo – čehož Bůh všemohoucí rač město chrániti – že by nějaký oheň se vyskytnul, ať Dolní ulice od Drahoše po Tomáše Majera všichni s konvami na rynek ke skladu háků pospíchají; Horní ulice celá s konvami a sekyrami; pak od Frenštátu ulice k žebřům se hned s ochotností berou.
Komíny v čistotě ať se drží, voda před domy a žebř na dosah ať se nachází.
K ohni potřebné věci v dobré opatrnosti a stavu držeti a neopatrné se světlem zacházení přísně trestati. Ti, kteří tabák v kolni, ve stodole, v maštali a kdekoliv jinde v nebezpečném místě kouřiti se opovažují, arestem a také tělesným bitím napravováni býti mají.
Roku 1787, a to 24. ledna bylo vydáno místním cechům a řemeslníkům nové ponaučení, jak dle svého zaměstnání, obratnosti a síly při hašení mají vypomáhat.
Kováři a mlynáři mají s ručními sekerami jako první při povstalém ohni býti, neb dokonalé strhání dřeva vystavěných domů, chlívů, kůlní a stodol je ten nejjistější prostředek jímžto může být oheň uhašen a jeho další rozmáhání zabráněno. Jest jejich přednostní povinností při povstalém ohni hned ochotně střechy dřevěné, zvláště střechy na rožních domech zházeti.
Ševci ohnivé žebříky a ohnivé háky mají se svými tovaryši a pacholky kvapně přinésti, kde náleží postaviti a pak hasiti pomáhati.
Krejčíci mají vodní koše pod rathausem vynajíti a po nabrání vody s těmito k ohni pospíchati.
Kterým stříkačky svěřeny jsou, ti mají se k nim při povstalém ohni neprodleně postaviti a pak podle potřeby opatrně je na místo dopraviti.
Řezníci bez meškání pro stříkače jíti a kde je potřeba žádá je přivézti a při tom pumpování konati. Pekaři s džbery do těch stříkačů vodu pilně donášeti.
Povinnost tkalců je policii k ruce býti a jejich nařízení vyplniti, aby všechno v dobrém pořádku vykonáno bylo. Schopní pořádek udržovat a neschopné odkázati. Všechen zbytečný křik odvrátit. A na věci, které z domu na vyhlédnuté svobodné místo ku zachránění přenesený byly, dobrý pozor dáti, aby všechno zlodějstvo se varovalo.
Zámečníci k představeným policie s paklíči se rychle dostaviti k otevření světnic a almar, ku kterýmžto klíče najíti se nemohou. Měšťané lazebníkové pohotově s nástroji k pouštění žilou a k převazování rychle se dostavili, aby se na ně poneštěstěni obrátiti se mohli.
Kožušníci a jiní řemeslníci se svými chasníky a podruhy vodu v putýnkách, konvích, koších k ručním stříkačkám pilně donášeti.
Měšťani a předměstníci, kteří koni zaopatřeni jsou, na vozech ve vodních bečkách a vodních džberech vodu ochotně k ohni dovážeti.
Takto všichni, každý řemeslník a jiní podrobeni městské správě jsou povinni tato opatření kvapně vykonati, zdráhající se nejcitelnější pokutou potrestáni budou.
I přes uvedená opatření vyhořel 29. října 1836 rožnovský pivovar.
Zničující požár pak zachvátil dřevěné město Rožnov 22. října 1882. Oheň vypukl v neděli večer ve stodole Františka Baroše, východní vítr hnal plamen na sousední budovy, takže shořela také obecní stodola, vedle stojící dům Majerův i se stodolou, chlévy a kůlnou. Plameny zachvátily stavení Cibulce, Koryčanského a Bajera se stodolou a chlévy. Zděný dům paní Holubové prohořel do prvního poschodí a za ním stojící stavení, chlév, kůlna, stodola a sušák shořely úplně. Na zděném domě paní Janíkové sice shořela jen střecha, ale v zadu všechna dřevěná stavení. Pak už byl oheň uhašen a dále se nešířil.
V důsledku této ohňové katastrofy byl na popud bývalého starosty města Rožnova pana Rud. Billa a spolupůsobením občanské záložny v Rožnově v roku 1882 a to z příčin, by při často se opakujících požárech mělo občanstvo oporu ku pomoci obětavou a jistou, založen sbor dobrovolných hasičů. Stalo se tak roku 1882.
Roku 1894 přistoupil Sbor dobrovolných hasičů se sídlem v Rožnově k Hasičské župě valašské.
Sbor hasičský v Rožnově pod Radhoštěm uvádí Titus Krška ve své Hasičské kronice z roku 1898.
„Město Rožnov čítá 503 domy s převládající krytinou šindelovou. V obci se provozuje průmysl tkalcovský, papírnický, košikářský a bělařský. Město jako léčební místo prospívá mnoho k výživě obyvatelstva. Poloha obce a okolí jest pahorkatina. Zakladateli dobrovolného sboru hasičského byli: Bill Rudolf, starosta obce a měšťan v Rožnově, Martin M. Baroš, měšťan, Ludvík Elcer, hoteliér, František Bil, měšťan, Bruno Janík, měšťan, Roderich Fichtner, měšťan, František Koblovský, měšťan a lékař, Adolf Janík, mistr pekařský. Vesměs v Rožnově p. R. v obecní radě byli pp. Ludvík Elcer, hoteliér, Josef Béza, František Koblovský, Ignáct Seichert. Tito byli všichni sboru hasičskému příznivi.
Prvním předsedou ve sboru byl Rudolf Bill, měšťan a starosta v Rožnově p. R., náčelníkem Bruno Janík, měšťan v Rožnově p. R., jednatelem Roderich Fichtner, měšťan v Rožnově p. R. Téhož času sestával sbor ze 60ti členů.
Sbor má 1 čtyřkolový žebř posunovací, vůz pro dopravu mužstva, 1 stříkačku čtyřkolovou dvouproudní, 1 stříkačku čtyřkolovou jednoproudní, 8 berlovek, 160 m hadic, 24 výzbrojů lezeckých a 38 vodarských, 1 žebř opírací, 2 žebře střechové a 1 žebř oknový, vše v úhrnné ceně 2600 zl.“
Profesionální sbor hasičů v Rožnově pod Radhoštěm v roce 2018.
Od konce 20. století působí v Rožnově pod Radhoštěm hasiči jako Hasičský sbor města Rožnova pod Radhoštěm, příspěvková organizace, který není součástí Sdružení dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska. Jednotka je začleněna do integrovaného záchranného systému Zlínského kraje. Součástí technického vybavení je 7 vozidel (2 cisternové stříkačky, CAS-16 MAN, CAS-32 T815, požární plošina PVP 27 T815 s dosahem 27 m, dopravní automobil Volkswagen transportér, Avia 30 DVS, ARO 461 a rychlé zásahové vozidlo Nissan Navara).
První hasičská zbrojnice v Rožnově pod Radhoštěm. 
Velitelem jednotky a zároveň ředitelem této organizace je pan Karel Janoušek.
„Spolu s tímto městským hasičským sborem, který se věnuje převážně zásahové činnosti, působí na území města Rožnova pod Radhoštěm další dobrovolné organizace, které se věnují, požárnímu sportu, prevenci a kultuře. Jedná se o Sbor dobrovolných hasičů Rožnov p. R. město, SDH Tylovice a SDH Hážovice. Tato občanská sdružení jsou součástí Sdružení dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska.
Když v roce 1764 nechala obec postavit na rohu náměstí sochu sv. Floriana a opatřila ji nápisem: Te, Floriane sacer, poscit Rožnovia tota, has nostras semper ab igne fove! měl tento čin opodstatnění, protože v té době byl Rožnov městečkem dřevěným. Hasební zásahy byly organizovány svépomocí a většinou byly marné. Teprve o 119 let později po velkém požáru města v roce 1882 se hasební zásahy dočkaly určitého řádu, kdy jednotliví řemeslníci měli přesně určeno, jak mají v případě ohně pomáhat. Přesto, že je v současné době poslání Hasičského sboru města stejné, tj. pomoc bližnímu, jeho činnost se v současnosti nesoustředí pouze na pomoc bližnímu při požárech, ale také na pomoc při dopravních nehodách a jiných mimořádných událostech, které souvisí s dnešní dobou. Na to by sv. Florian s putýnkou vody zřejmě nestačil.“
Velitelem zásahové jednotky rožnovských hasičů a zároveň ředitelem této organizace
je pan Karel Janoušek.
Závěrem chceme parafrázovat slova Tituse Kršky: Šlechetní a lidumilní muži myšlenku opravdové pomoci bližnímu a lidskosti zosobňují ve sborech hasičských.
Práci nezištné ku prospěchu bližního budiž „Sláva a zdar!“
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka