Návrh havířské party.
Nu, baňovali jsme, jak říkával Juzek, Slovák z naší osádky, až se z nás kouřilo. A to i fakticky. Jednak jsme pořád odevšad slyšeli, že rubeme uhlí, což byla v té době „krev pětiletek“, jednak vždycky před výplatou bylo třeba nějak zaškrtit průvan v kapsách.
Trochu nás štval ten zašívák Franta.
Pokaždé když přišel štajger s cechovničkou poměřit metan, vznesl k předákovi faktickou poznámku: „Nevidím tady Frantu!“
Předák pokrčil rameny: „Říkal, že pracuje doma.“
My ostatní jsme neříkali nic, ale věděli jsme, že Franta obchází své známosti po bazarech a shání levnější kolo Favorit na galuskách pro svého kluka. Namísto odpovědi raději každý přitlačil na klapku sbíječky, protože 200 vozů fedrunku za šichtu se muselo nabrat!
Moc dobře jsme věděli, že za každé předčasné svévolné opuštění pracoviště nám šéf nemilosrdně zkrátí směnu o jednu osminu.
„Jak by k tomu přišli ostatní poctivci. A co by to bylo za šéfa a jaké vedení, kdyby se tohle trpělo?“ podotkl štajger ke konci měsíce, kdy konečně spadla klec.
Frantovi spočítali opakované opuštění pracoviště a zaznamenali opakované krácení směny – v součtu celých osm hodin neomluvené absence. Výsledek: žádné prémie, ztráta deputátního uhlí a celoročního věrnostního přídavku. V té době to dělalo dobrých 4000 korun! Takže žádná Favoritka na galuskách!
„To bych se na to podíval!“ nadýmal Franta hrudník v hospodě „Na špici“. „Ještě se uvidí u soudu!“
Skutečně se uvidělo.
Šachetní právník, lišák mazaný, přinesl mzdovými doklady prokázané porušení pracovní kázně, také opakovanou neúčast na pracovišti.
Takže kolo na galuskách pro kluka mělo UTRUM!
Franta se zasmušil a přestal s námi „Na špici“ sedat u jednoho stolu.
Ale čas oponou trhnul a změnil svět, a to i v tom zapadákově OKR! Přestali jsme hrčet v rabunku na osm sbíječek.
Za osamělým Frantou v knajpě „Na špici“ přistoupil Juzek: „Neblbni, Franto, pořád tě žere, že tě šéf tenkrát připravil o klukovu Favoritku? Víš, chlapi byli tehdá taky trochu naštvaní, když se v tom prachu a vodě museli pokaždé pořádně protáhnout, aby se nakopalo. A to víš sám, že to byla hotová bejkárna.“
„Dnes to fakt asi chodí jinak,“ zachmuřil se Franta nad sklenkou zteplalého piva. „Všeci to mohli na vlastní oči vidět v televizi, že jakýsi poslanec, či senátor, či kdo ze Strakovy akademie v Praze nechodil vůbec na šichty a snad už rok a půl prý pracuje doma. A jeho šéf s tím do dneška nemohl hnout a nehnul! A to si dovedeš představit, jak asi je ta věrchuška ve Strakovce naštvaná, že to za něj musí v té jejich bejkárně takovou dobu táhnout! Já tenkrát přišel o kolo pro kluka…“
„Co kdybychom se složili a aspoň část peněz za to kolo poslali do Strakovy akademie, asi nejlíp rovnou do poslanecké kantýny jako dar z Ostravy za to, že musí tu absenci takovou dobu nadhánět?“
„To by jsme si museli sakra přichvátnout, než nějaký mazaný pražský advokát ze Strakovky jim to zaškrábne, jako tenkrát tvému klukovi to kolo Favorit na galuskách!“
Text © Vladimír Sobotka
Reprofoto © Richard Sobotka