Jan Kantorek se narodil 10. prosince 1923 – zemřel 22. února 2018 ve věku 94 let.
Podle staré rodinné kroniky sahá rod Kantorků v Rožnově pod Radhoštěm až do počátku 18. století k Josefu Kantorkovi (23. 10. 1816 – 22. 1. 1870).
Jeho syn Jan (narozený 25. května 1856) zavedl v Rožnově pod Radhoštěm koželužskou dílnu, kterou v průběhu let přeměnil na prosperující továrnu na kůže (zemřel 13. ledna 1949 ve věku 93 let). Oženil se s Annou Palackou z Hodslavic. Měli tři syny. Z nich továrnu na kůže postoupil otec Jan Kantorek synu Janovi (nar. 6. června 1886). Ten byl člověk průbojný, podnikavý, aktivní a moderního smýšlení. Zastával funkci starosty Sokola a v Rožnově byl velmi oblíbený. Měli dvě děti – dceru Věru (nar. 1921), a syna Jana (narozeného 10. prosince 1923).
Dne 21. června 1928 zabezpečoval továrník a vlastenec Jan Kantorek ubytování prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka na Pustevnách. Nešťastnou souhrou okolností došlo při jízdě automobilem na císařské cestě z Pusteven do Ráztoky v Trojanovicích ke smrtelné nehodě – Jan Kantorek v tom místě v pouhých 42 letech zahynul.
Stalo se tak v jeho nejlepších letech. Podnes zůstala nezodpovězená otázka, kolik toho mohl ještě udělat pro rodinu i pro firmu. Uložen k věčnému odpočinku je na evangelickém hřbitově v Rožnově pod Radhoštěm.
Jen Kantorek v areálu někdejší továrny na kůži. 
Další chod továrny po smrti manžela zabezpečovala manželka Věra s tím, že továrnu po dokončení vzdělání na odborné koželužské škole v Hradci Králové převezme syn Jan a všechno nasvědčovalo tomu, že továrnu na kůže na rožnovských Horních Pasekách, také pilu a malou vodní elektrárnu na Dolní Bečvě skutečně mladý Jan převezme a obojí povede k další prosperitě.
Nemilosrdný čas však měl své plány. Politické a společenské proměny po únoru roku 1948 zhatily všechny naděje, vkládané v poválečném čase do obnovené republiky a do usilovné práce při realizaci nových a progresivních myšlenek.
Když se Jan Kantorek vrátil po absolvování základní vojenské služby do Rožnova pod Radhoštěm převzít vedení rodinného podniku, byla už továrna znárodněna. Úsilí tří generací Kantorků tak přišlo v niveč.
V této beznadějné a téměř v bezvýchodné situaci se Janu Kantorkovi podařilo uchytit v plánovacím oddělení pražské firmy KOVO. Avšak jen do roku 1951, kdy byl při snižování administrativy přeřazen do válcovny těžkého hutního průmyslu na Kladně.
V roce 1952 se vyučený koželužník Jan Kantorek vrátil do Rožnova pod Radhoštěm, avšak vzhledem k třídnímu původu mohl být zaměstnán pouze jako dělník u Stavebních závodů.
V roce 1954 se oženil s Evou Roháčkovou a 4. října 1955 se jim narodil syn Jan.
Ani následující léta neoplývala slastmi a hojností. I když byl Jan Kantorek vyučený koželužník, měl maturitu na gymnáziu a další v odborné koželužské škole v Hradci Králové, i když si při zaměstnání udělal výuční list strojního zámečníka a vystudoval večerní průmyslovou školu a v roce 1964 na ní odmaturoval, mohl nastoupit jen jako řidič nákladního auta v sodovkárně. Tam se však časem vypracoval na vedoucího rožnovské a posléze i vsetínské sodovkárny, přečkal všechny politické prověrky a získal celou řadu ocenění za vynikající práci.
Do důchodu odešel v roce 1985.
Jakoby všeho nebylo dost, připravil mu život další těžkou zkoušku. V roce 1965 jeho žena Eva onemocněla vleklou chorobou, která ji od roku 1966 prakticky až do smrti v roce 1980 upoutala na lůžko. Jan o manželku po celou dobu po všech stránkách vzorně pečoval.
Neúprosný čas přece jen nakonec ukázal přívětivější tvář. Po roce 1989 vyšel restituční zákon o návratu znárodněného majetku původním majitelům. Devastované torzo továrny, která za padesát let prošla rukama několika majitelů, už nebylo možné oživit v původním záměru. Co z továrny zbylo slouží v současnosti jiným provozovatelům a k jiným účelům.
V roce 1990 se seznámil s paní Zdenkou Pečivovou a společně pak prožili následující pro oba šťastná léta ve vilce po jeho tetě ve Valašském Meziříčí až do jeho smrti.
Jan Kantorek přečkal na této zemi svůj životní úděl, plný nečekaných zvratů s optimismem, životním elánem a ve víře v časy lepší a spravedlivější.
Na své poslední cestě se vrátil do Rožnova pod Radhoštěm ke svým předkům. Uložen bude po jejich boku na evangelickém hřbitově.
sb
Životní příběh Jana Kantorka vyšel knižně: Richard Sobotka: „Jan Kantorek – továrna na kůže“. Vydal Dušan Žárský – ŽÁR, www.zar.cz, leden 2018.