Dne 15. 7. 1725 byl v Zašové posvěcen nový kostel, zasvěcený Navštívení Panny Marie, jehož stavbu financoval hrabě Karel Jindřich ze Žerotína.
Na čestná místa pak byli v zašovském poutním kostele pohřbíváni ti, kteří se o jeho vybudování (také o vybudování kláštera) nejvíce zasloužili. Kam skutečně byly jejich ostatky ukládáni napomohla odkrýt náhoda.
V roce 1953 byly kvůli zaplavení farního sklepa vodou vykopány čtyři sondy, jedna z nich u zákristie a prostranství farního dvora. Právě tam byla 30. června 1953 odhalená rozměrná krypta.
„V kryptě je 17 lebek pohromadě s kostmi. Jedna rozpadlá truhlička s ostatky sestry bývalého zdejšího faráře P. Jandáska, kterou sem dal přivézt z Val. Bystřice,“ zaznamenal tehdejší zašovský farář P. Karel Boháč.
K uložení ostatků ctihodných osobností, které se o zašovský kostel a klášter zasloužily, uvedl pan Josef Krůpa, předseda Matice Zašovské.
„Podařilo se vypátrat, že František Ludvík ze Žerotína byl pohřben přímo v kostele před hlavním oltářem. V samotném kostele byly pohřbeny i jiné osobnosti. V kostele byli zřejmě pohřbeni i mnozí další příslušníci žerotínské rodiny. Původní kamenná dlažba, ve které byly zasazeny – jak předpokládám – náhrobní desky, označující příslušné hrobky, však byla v minulém století překryta současnou dlažbou a dnes již není pamětníka, který by určil, kde a jaké náhrobní desky se tam nacházely.
Pod podlahou zákristie je pohřební krypta, kde byli pohřbíváni řeholníci a mecenáši kláštera. Podle kroniky byly roku 1871 při opravě vyhořelého kostela hroby v kryptě zpustošené.“
Podle Františka Šiguta se František Ludvík ze Žerotína rozloučil s pozemským světem roku 1733 a pochován byl před hlavním oltářem v rouše trinitářském. Tam ho později následovala i jeho manželka Ludvíka, jež za živa štědře obmýšlela zašovský poutní kostel vzácnými bohoslužebnými rouchy a nádobami.
Krásný interiér zašovského poutního kostela podnes skrývá některá tajemství.
Z dobrodinců se o zašovský klášter velmi zasloužil Rudolf Podstatský na Lešné, jenž zemřel 7. dubna 1740 v Olomouci, ale pochován byl na vlastní žádost v rouše trinitářském v zašovském kostele.
Dne 23. dubna 1743 zemřel vzácný dobrodinec kláštera, rytíř Jiří Václav Halama ze Starého Jičína, jenž odkázal zašovskému klášteru část svého držení v Manské Sedlnici. Byl pochován rovněž v zašovském kostele v rouše trinitářském.
Zašovský rektor Jan Vranečka zemřel 11. ledna 1743. V zašovském kostele ho před oltářem sv. Jana pochoval rožnovský farář Ondřej Gbur. Tak po dlouhém usilování viděl Vranečka svůj životní sen skončený a dočkal se i toho, že byl v rouše trinitářů v poutním kostele Panny Marie zašovské, jejíž slávu po celý život hledal, také pochován.
„Roku 1755 byl v zašovském kostele pochován další člen rodiny zakladatelovy František ze Žerotína a roku 1779 Michal ze Žerotína. Kromě jiných menších dobrodinců a členů rodiny žerotínské i oni čekají svého vzkříšení v kryptě kostela u Panny Marie zašovské,“ poznamenal pan Josef Krůpa a dodal: „Takto záležitost uvádí František Šigut ve své knize Poutní místo Zašová.“
sb