„Dílo a jeho přeobraz“ představuje podrobný přehled gobelínů a tapiserií vytvořených v Moravské gobelínové manufaktuře během 120 let její existence. Výstava bude prezentována ve středu 7. března 2018 v 11 hodin v multifunkčním sále musea 2. NP (ulice 17. listopadu 2, Praha 1). Součástí prezentace bude i výstava několik goblénů.
Už 120 let dlouhá je tradice ruční výroby gobelínů. Nástěnné obrazy, koberce a dokonce i oděvy jsou tkány pod hlavičkou Moravské gobelínové manufaktury (MGM).
Výrobu gobelínů zavedl r. 1898 Rudolf Schlattauer ve valašské obci Zašová, kde v té době stejnou technikou zhotovovali rukavice.
Rudolf Schlattauer se narodil 25. 4. 1861 v Hranicích n. M. a zemřel 3. 1. 1915 Valašské Meziříčí. Studoval malířství na Akademii ve Vídni, Paříži, Berlíně a Mnichově. Cestoval a věnoval se tkaní gobelínů. S tkaním látkových obrazů se seznámil v Norsku, kde si jimi zdobili příbytky.
Akademický malíř Rudolf Schlattauer, zakladatel českého gobelínu. 
Zavedením výroby gobelínů v Zašové v budově někdejšího kláštera, která dnes slouží jako Ústav sociální péče, se Rudolf Schlattauer stal zakladatelem českého gobelínářství. Po celý život se však potýkal s potížemi a nepochopením, uznání se mu dostalo až po smrti.
Pro zašovské ženy šlo sice o příležitost k výdělku, ale nebyla to nijak snadná práce. Na začátky gobelínové výroby v Zašové svého času vzpomínala tetička Maleňáková.
„V listopadu se nás sešlo 12 rob, tam jak je Pavelkův grunt. Dělaly jsme, jak tomu říkali, gobelíny. Pan Schlattauer přinesl obrázky pěkně namalované, a tytéž, jen čarami naznačené. Ty jsme si musely dát na stav za osnovu. Skvrny byly označené čísly jak šňůrky v dírkách na kartách. Podle těch čísel jsme každá věděla, co a jak k dílu patří. Navyprávěl nám o těch barvách toho hodně, také o barevných tónech, ale my jsme mu moc nerozuměly. Když se vymluvil, začal nás učit pan Henčl přebírat prsty osnovu – to jsou ty dlouhé tenké provázky, namotané na horním válci stavu, hustě vedle sebe, a na dolním válci též tak přivázané. Musí být rovně natažené a dobře vypnuté, všechny stejně, i když se dílo stláčí na dolní válec. Na to se musí dát velký pozor. Protože zpředu se dělá rub, líc nevidíte, až když je celé dílo hotové. A když se nedává při práci pozor, pak je obrázek hrbatý jak cesta do pasek.
Zašovský kostel Navštívení Panny Marie a Ústav sv. Josefa.
Prstem se zachytí nitě, jak je to vyznačené na papíře. Provleče se osnovou útek, to je ta barevná vlna, až po označené místo, a vrací se zpět. Pak se berou dopředu druhé nitě a zase zpět. Utloukaly jsme to vidličkami na kterých byl připevněný kousek olova. A tak se to dělá kousek po kousku.
Tři týdny jsme se učily, to jsme dělaly zadarmo, potom nám platili tři rýnské týdně. To bylo peněz – új!
Pan Schlattauer bydlel a maloval ve městě v Zádruze na Staňkovém. Chodily jsme tam s hotovým dílem, on nám dal obrázky a vlnu. Vždycky byl oblečený v haveloku a v černém širáni.“
Zašovské gobelínářky v letech 1898 – 1908. 
Roku 1908 byla výroba přenesena do Valašského Meziříčí a Rudolf Schlattauer byl jmenován ředitelem Moravské gobelínové manufaktury (MGM).
Zašovské gobelinářky se i pak podílely svou prací na úspěších Gobelínky. Kromě dalších to byly Milka Hambálková, Anděla Nohavicová, Miroslava Gajdová, Anička Škrobáková, Amálie Špůrková, Eliška Krčmářová. Jako mistr uměleckého řemesla zde dlouhou dobu pracoval Vladimír Jaroň.
Gobelínářky v MGM Valašské Meziříčí.
Nejčastější náměty vlastních prací mistra Schlattauera byly valašské chaloupky, boží muka, květiny. Tyto jeho malé gobelíny stále vynikají nádhernou barevností, citlivým provedením a podnes jsou působivé.
Zatím co se výrobní postupy a nástroje v jiných odvětvích během času převratně změnily a zrychlily, výroba gobelínů zůstala do dnešních dnů neměnná, také moderní náměty na gobelínové obrazy se v MGM zhotovují na stejných zařízeních a stejným postupem.
Text, foto, reprofoto © Richard Sobotka