JUDr. František Pěcha se svého času zapojil do práce tvůrčí skupiny seniorů na projektu „Město v mé paměti“ při Městské knihovně v Rožnově pod Radhoštěm. Právě z té doby pochází jeho nesporně zajímavý příspěvek „Z rožnovské radnice na Chodskou ulici“.
JUDr. František Pěcha odešel na věčnost 1. března 2018 ve věku 97 let.
Z rožnovské radnice na Chodskou ulici
Když jsem počátkem června 1954 nastoupil jako notář na tehdejší notářství v Rožnově p. Radhoštěm, zjistil jsem jednu nepříjemnou skutečnost, že totiž nemám kde se ubytovat. Pomohl mi pak ROOB z Domovní správy, který mi půjčil kovovou postel i s matracemi a tu jsem umístil ve své kanceláři. A tak jsem více než rok bydlel na svém pracovišti, zatímco má rodina bydlela ve Slavkově u Brna, kam jsem o víkendu dojížděl. V kanceláři, kde dnes úřaduje tajemník Městského úřadu, byla tehdy kachlová kamna a to mělo velkou výhodu. Když paní uklízečka ráno v nich zatopila, kamna hřála až do pozdních večerních hodin.
V Rožnově tehdy panovala bytová nouze a tak až v srpnu 1955 mně byl zásluhou tehdejšího bytového referenta p. Štěpána Malíka přidělen dvoupokojový byt na Chodské ulici ve vilce bývalého ředitele valašskomeziříčského gymnázia pana Vladimíra Poláka.
Po nastěhování se do bytu jsem se pozastavil nad názvem ulice, jejíž název Chodská mi připadala trochu divný. Informaci mi poskytl pan Dr. Demel ze Střední zemědělské školy, jinak odborník na pastvinářskou problematiku. Řekl mi, že na podzim doku 1938, když po mnichovském diktátu obsazovala německá vojska pohraniční části prvé československé republiky, rozhodli rožnovští funkcionáři po záboru značné části Chodska o názvu naší ulice. Zřejmě z téhož důvodu vznikl i název Slezské ulice, poněvadž téměř celé opavské Slezsko bylo již v říjnu 1938 přiděleno k Německé říši. Tento postoj tehdejších rožnovských konšelů byl chvályhodný a nutno jej i po mnoha desetiletích ocenit.
Na Chodské ulici bylo v padesátých létech minulého století jen několik domků a sešlý starobinec, kde město umísťovalo sociálně slabší občany. Až počátkem šedesátých let začal pan Čeněk Janík, vedoucí restaurace na horním konci ulice, prodávat části své orné parcely na stavební místa. A tak se během několika let objevilo na naši ulici 7 nových rodinných domků. V jednom z nich bydlí i náš současný rožnovský starosta. Počátkem osmdesátých let došlo pak (přes protesty vlastníků rodinných domků) k další zástavbě ulice, a to k panelové.
Městský starobinec byl počátkem osmdesátých let zbořen současně s malým domkem pana Petřvalského a naší rodině byla zabrána a vykoupena téměř polovina zahrady (za 8,- Kč za 1m2). Bylo to dost tvrdé řešení, ale nakonec jsme uznali, že lidé chtějí bydlet a smířili jsme se s tím. Došlo k výstavbě 3 panelových domů, kde nyní žije v každém 16 rodin. Podnikavý soused Josef Kostuch zřídil ve svém domku prodejnu potravin „Večerka u Jožina“ a v budově bývalých městských jeslí otevřel pan Bradáč autoškolu a manž. Knápkovi Zbojnickou vinárnu. V bývalé vile pana Sedláčka, kterou kdysi obec vykoupila, se nyní nachází Středisko volného času. To připravuje pro mládež hodnotné programy, o něž mají rodiče s dětmi značný zájem.
A tak mohu po více než padesáti létech bydlení na Chodské ulici konstatovat, že z bývalé málo osídlené uličky se stala ulice živá, kde mi snad bude dopřáno dožít až do konce mé pozemské pouti.
JUDr. František Pěcha
sb, foto © Richard Sobotka