Vladimír Bartošek se narodil 31. 3. 1945 v Hranicích na Moravě. I když se od roku 1970 stal jeho domovským přístavem Rožnov pod Radhoštěm, rodnému městu zůstal věrný. Často tam dojíždí a často tam také vystavuje svou malířskou tvorbu.
O jeho malování bylo zřejmě osudově rozhodnuto již dávno před narozením. Podivuhodnost propletence životních cestiček ho však po základní škole nejprve přivedla do Přerova, kde se vyučil automechanikem. V letech 1964–1968 absolvoval Střední průmyslovou školu strojnickou ve Vsetíně. Po maturitě následovala základní vojenská služba – letiště Hradec Králové.
Skutečný život začal až v srpnu 1970 po návratu z vojenské služby. V té době nebylo možné zvolit si svobodně vlastní cestu pro další život, vše bylo plánováno, vše předem dáno. Takže jakousi vyšší mocí bylo Vladimírovi předurčeno nastoupit v Tesle Rožnov do výroby černobílých obrazovek. Nejprve do dělnické profese, jak bylo tehdy praktikováno, aby budoucí technici poznali výrobu od základu, teprve po roce zařazen do profese technické.
Posléze z výroby černobílých obrazovek přešel Vladimír do výroby obrazovek barevných. Tam setrval až do ukončení jejich výroby v Rožnově v roce 2006.
„Malování jsem se věnoval od dětství,“ vyznává se malíř Vladimír Bartošek. „Nejprve to byly omalovánky, ty byly doma stále. Maminka mne v této výtvarné tvorbě velmi podporovala, nikdy neopomenula při cestě z města přinést nějaké nové.
Opravdové kreslení a malování začalo na základní škole. Kromě hodin výtvarné výchovy jsem o přestávkách překresloval na tabuli obrázky z učebnic: rostliny, brouky, různá schémata a podobně. Díky tomu jsem dostal na starost nástěnky. Nebyla to zase až tak špatná průprava.
Malovat do přírody jsem se prvně odvážil až na druhém stupni základní školy. Vždy u mne převažovaly motivy krajiny, zátiší a květiny.
Figurální kresbě (ale jen karikaturní) jsem se začal věnovat na průmyslové škole, kde mi byla svěřena péče o výtvarnou podobu školního časopisu. Pokračování měl tento druh malířské tvorby na vojně. Kreslil jsem kamarádům na dopisy před jejich odesláním vždy nějaký motiv z vojenského prostředí, prostě takové oživení rodinné korespondence.
S kreslením jsem pokračoval v zaměstnání. Téměř žádná porada techniků se neobešla bez mé obrazové dokumentace, která spolupracovníky snad pobavila a potěšila. Aktuální kresby doprovázely také vzkazy v provozních dennících při střídání směn v nepřetržitém provozu.
Skutečné malování nastalo krátce po příchodu do Rožnova, kdy jsem navázal kontakt se členy místní výtvarné skupiny. Na pravidelných setkáních se nás scházelo v té době kolem dvaceti. Rád vzpomínám například na pana Strakoše, Riegla, Kostku, Vašinu a další. Přicházeli mezi nás i renomovaní malíři, posoudit naši tvorbu, poradit. Společně jsme diskutovali nad svými výtvory, organizovali výstavy v Rožnově a okolí.
V malířské tvorbě jsou mým vzorem hlavně impresionisté. Z našich malířů je to například Antonín Slavíček.
Z počátku jsem maloval obrázky temperou, pak olejem, ale postupem času jsem si oblíbil pastel a akvarel. Maluji hlavně krajiny, uličky a zajímavé budovy. Rád maluji také zátiší s květinami. Kamkoliv se vypravím, všude nosím blok a dělám si skicy, ty pak doma zpracovávám.
Mé obrázky jsou v mnoha místech naší republiky, ale také v cizině, například v Japonsku, Kanadě, Německu, Austrálii.“
Text foto a reprofoto © Richard Sobotka