Malé životní jubileum si v roce 2018 připomíná vlastivědná pracovnice Vanda Vrlová (nar. 29. 8. 1943 ve Valašském Meziříčí). I když pro „špatný třídní původ“ se měla původně stát nástrojářkou, přece se jí podařilo vystudovat gymnázium. Díky řediteli Valašského muzea v přírodě PhDr. Arnoštu Kubešovi, svému strýci, mohla nastoupit hned po maturitě na letní muzejní brigádu, a muzeum se pak stalo jejím celoživotním osudem. Pracovala jako průvodkyně, administrativní pracovnice a po absolvování knihovnické školy v Brně jako knihovnice. S Valašským muzeem prožila celou polovinu jeho existence a ještě i po odchodu do důchodu s ním spolupracuje.
„S odstupem času si uvědomuji, že snad i já jsem ke kvalitě muzea něčím přispěla,“ říká Vanda Vrlová skromně.
Jejím dalším zájmovým oborem se staly léčivé byliny a lidové léčitelství. Od roku 1976 sbírá v přírodě bylinky a u starých pamětnic léčivé recepty. Nasbírané poznatky zúročila v knížkách „Nasbíráno mezi Jány“ (2006) a „Devatero kvítí“ (2009). Léčivou sílu bylin také vyzkoušela, její zahrada i chalupa na Horní Bečvě je plná léčivých bylin.
Lidové léčitelství bylo ještě v nedávné minulosti považováno za tmářskou a pověrečnou činnost, dominantní pouze ve venkovském prostředí. Závěr dvacátého století však těmto názorům učinil konec. Byliny se nejen sbírají v přírodě, ale pěstují i na zahrádkách a často v bytě nebo v předokenních truhlících.
Před léty odpověděla paní Vanda Vrlová na několik zvídavých otázek.
Žena v minulosti, zejména na Valašsku, vždy uměla – zvláště pokud jde o čarovné byliny – čarovat. Platí to i dnes?
„Mnoho žen, většinou starších, se domnívalo, že jsou mezi nimi čarodějnice, čarovnice, vědmy, které umí „podělať“, jak se říkalo o čarování ať s dobrým nebo zlým úmyslem. Bylo to většinou výplodem fantazie a souhry náhod, které se mohly zdát nadpřirozené. Často se takto pohlíželo na velké dobro i tragické zlo, které postihlo jiného člověka, nebo rodinu. Racionální vysvětlení však přiblížilo pravou podstatu, o níž však bohužel aktéři neradi slyšeli. Obydlí čarodějnic nebo vůbec lidí nadpřirozeně nadaných byla domněle označena, rostly u nich jinde neobvyklé rostliny. Věřilo se např. na čarovnou moc černobýlu a kde rostl, tam nebylo k čarám daleko. V současné době by stačilo se jen málo rozhlédnout po neobdělaných pozemcích a v okolí cest, jak tam bují!“
Byliny vzbuzují také lásku, je to kvítí milodějné. Účinkují, tak jako dříve, i dnes, kdy je svět docela naruby?
„Milodějné zeliny, jak se říkalo léčivým bylinám vzbuzujícím lásku, měly působit především na muže. Je zajímavé, že se jednalo většinou o byliny, které měly zároveň léčit problémy s ledvinami a močovým ústrojím. Děvčata se zřejmě dokázala zamilovat snáz. Nejoblíbenější a snad nejrozšířenější využití pro tento účel měla třezalka, na níž bylo možno i vyzkoušet intenzitu zamilovanosti.“
Jaká je vaše nejmilejší bylina?
„Oblíbenost bylin u mne se odvíjí od jejich výskytu a užitečnosti, podobně to bylo i u mých informátorů. Takže bez ohledu na pořadí mám ráda, pěstuji a sbírám dobromysl, řepík a mateřídoušku. Dobromysl je bylina pěkná vzhledem, příjemně uklidňující, nenávyková a lze ji využít i jako vonné koření u jídel. Nikde tato její výborná vlastnost nebyla popsána – je v odvaru i v tinktuře příjemným sedativem. Dokáže navodit krásný osvěžující spánek, který je nadevše. Řepík má široké spektrum léčivé účinnosti. A mateřídouška – kdo by ji neměl rád? Žádná z uvedených bylin neschází v mé směsi na čaj z devatera kvítí. Nasuším každoročně a ráda potřebným rozdávám. Ne každý je v přírodě totiž pozná, ne každý má možnost pěstovat doma a už vůbec ne sbírat, sušit a použít je ke svému prospěchu. Kdo by se v dětských letech nesetkal s léčivostí jitrocele, psích jazýčků? Ten nejlépe zahojil rozbité koleno, pořezaný prst.“
Léčivé byliny jsou v našem povědomí odsouvány do pozadí, nezůstávají přesto součástí moderní léčby?
„Léčivé byliny se po časech „ústupu ze slávy“ dostávají čím dál víc do povědomí lidí, ze zasutých vzpomínek je dolují ti starší z nás, mladí snad rádi naše vědomosti přejímají. Alternativní medicína často pracuje s produkty exotické provenience a nejedna maminka tak pátrá po synonymu ze zdejších krajin. Samozřejmě už je upuštěno od nutnosti sbírat byliny jen v onu tajemnou svatojánskou noc, ale co kdyby právě ony byly těmi nejúčinnějšími? Sbíraly se nejen už zmíněné byliny milodějné, ale také velmi prospěšné – mám na mysli mateřídoušku, v jejímž odvaru se koupávaly malé děti. Ve svatojánskou noc prý také rozkvétá – jednou v roce – kapraď, a kdo její květ uvidí, dočká se splnění svého nejpodivnějšího přání. V onu noc v předvečer svátku svatého Jana se taky „přesúšajú“ poklady, nad každým takovým hoří modrý plamének a podle něj lze poklad najít. Ale kdoví, zda tím největším pokladem není naše zdraví, které netřeba hledat jen jednou v roce, ale snažit se je udržovat neustále. Snad tomu aspoň částečně napomohou léčivé byliny a další prostředky, které jsou uvedeny jako Devatero kvítí a některé další.“
A závěrem nějaký zajímavý recept?
„Odvar z dobromysli, nebo i výluh v alkoholu je vynikající na spaní, mnohem lepší, než prášky. Do spaní se po dobromysli odchází lehce a zvolna, ráno se vzbudíte úplně čilí. Léčilo se také bylinnými extrakty v alkoholu, například likér z černých bezinek snižuje krevní tlak. Používalo se také okuřování. Proti kašli štolverky – nejlepší byly se smetanou (3 dkg másla, 9 dkg medu, 30 dkg kostkového cukru a smetana). Při bolení v krku se přikládal pytlík s ohřátým ovsem.“
O blahodárném účinku bylin ostatně svědčí i samotná jubilantka Vanda Vrlová. Přestože už na penzi, je stále zdravá a v plné tvořivé síle. Dosud spolupracuje s Valašským muzeem v přírodě. Její zahrada i chalupa na Horní Bečvě je plná léčivých bylin.
Text, foto a reprofoto © Richard Sobotka